Bramboračka o životě v abstinenci

Cestou na zkoušku jsem přemýšlel o dalších svých plánech. Co chci dělat, čím se zabývat. Říkal jsem si že umění už bylo dost a mohu si opravdu uspořádat myšlenky směrem k dokumentu, co hodlám natočit.

 Jak ho hodlám natočit, jak ho prezentovat, co opravdu chci. Vlastně pořád se ještě vaří ta bramboračka, která bývá mnohdy synonymem pro posměch, ale vlastně dokud si ten kotlík v hlavě nenamíchám, nepromluvím o tom s lidmi, které mám rád, kterým věřím, pak nezjistím, co všechno do toho kotlíku hodit, aby měla ta „bramboračka” chuť a smysl.

Rád bych ten proces uzdravování ze závislosti ukázal komplexní. Nezabývat se prevencí, (tou se zabývá kdekdo, navíc ještě většinou špatně,) ale dokumentem. Sice hraným dokumentem, ale takovým, který ukáže proces terapie, úspěchy, obtíže, zádrhely, co nastávají v lidských životech, kdy vlastně najednou se ocitnou bez „podpory” svých drog. Učí se žít, poznat sebe sama a vyrovnat se třeba s hrozbou rakoviny.

Ano, i tohle se stává. Lidé v terapii umírají, onemocní, rozvedou se, umírají jim rodiče, příbuzní, vdávají se, žení a všechno tohle absolvují bez toho, co jim v minulosti poskytovalo krátkodobou úlevu, následně pak depresi, která se díky drogám, nebo hazardu prohlubuje. Mimochodem, pro nezasvěcené. Alkohol je droga a z dlouhodobého hlediska depresivum.

Měl jsem v poslední době pár takových skupin, kde se tyhle záležitosti otevíraly. Záměrně nepíši, „řešily.” Protože řešit, to že má někdo rakovinu, nebo mu někdo umřel, není zrovna možné. V takovém případě, pouze vyslechnout, být s tím člověkem a doufat, že má víc šancí, než si myslí. Ten člověk, který zprávu o rakovině sděloval mě příjemně překvapil tím, že řekl. „Dal jsem si do pořádku všechno, co jsem mohl. Nechci po sobě nechat starosti své ženě. Už jsem ji starostí nadělal dost.”

Ano, má naději, nakonec jeho otec s podobnou diagnozou žije dlouhá léta. Jen naději, nikoliv jistotu. Jeho matka bohužel na podobnou diagnozu umřela poměrně mladá. V takových případech není nutné, cokoliv dramatizovat. Tohle je dramatické dost a dost. Stačí jen vyslechnout. Skupina i on sám se s tím pro tu chvíli vyrovnali dobře.

Věřím mu, že se jeho priority změnily, věřím mu že v tuhle chvíli je pro něj důležité, žít s čistou hlavou. Že chce tuhle životní zkoušku zvládnout, Nejlépe jak umí. Už jen kvůli svému pocitu, že udělal, co mohl. I tohle je život v abstinenci. Asi si občas to štěstí života ve střízlivosti představujeme jinak.