Jsem muž, a proto rodím děti aneb Svět se zbláznil

Tohle mi hlava opravdu nebere…

Když se žena cítí být mužem a nechá se předělat, k obrazu „svému“, tak to beru jako fakt a vlastně proč ne, když se tak cítí dobře.

Když tenhle muž začne rodit děti, tak mi z toho jde hlava kolem. Odkdy muži rodí děti? Odteď. Asi. Možná jsem v tomhle strašnej puritán, ale když chce být někdo chlap, tak snad se vším všudy, no ne?

Jasný, příroda v tomhle nebyla až tak spravedlivá, když rodit děti můžeme jen my – ženy. (ženy, které se narodily jako ženy a cítí se být ženami). Ale vy, muži, zase můžete třeba čůrat ve stoje. Chápu, že to vypadá jako když srovnávám nesrovnatelné. Máte pravdu, že se tohle srovnávat nedá. Ale je to tak a tak to příroda zařídila. Každá strana má to „své“ čím se od té druhé výrazně odlišuje.

Tak k sakru, jak může chlap rodit děti? Přijde mu(jí) to přirozené? A co na to partnerk(a)?

Možná je opravdu náročné najít partnerku (jakožto muž), která by byla naprosto v pohodě s tím, že mužem jsem až od určité doby. Nepochybně takto tolerantní ženy existují a berou to tak jak to je. „Dřív jsi byla žena a teď jsi, miláčku, chlap, vůbec neva, hlavně že jsi můj.“ Taky se může stát, že tahle žena (ta žena-žena) nemůže otěhotnět. Ale k sakru, jak si může připadat jako ženská, když její chlap vedle ní těhotní a rodí děti? Jistě – touha po potomkovi může být nesnesitelně silná. Já bych asi volila adopci. (Ne, fakt bych nesnesla pohled na krásné těhotenské bříško mého partnera. Jednou je to chlap a tak má taky jako chlap fungovat.)

Tohle mi hlava fakt nebere. Možná jsem na tohle moc omezená tradiční výchovou a hodnotami. Fakt si myslím, že můj přístup k lesbičkám, gayům i transexuálům je velmi liberální, ale čeho je moc, toho je příliš.

Jsem žena a cítím se jako žena… mám si snad nechat našít „pindíka“, jen proto abych mohla čůrat ve stoje?