Debordelizace

Aneb jak si zachovat vyrovnaný přístup k sobě samé.

O víkendu jsem se rozhodla, že nastal ten pravý čas na výměnu zimního šatníku za letní. Jindy bych dodala  „a to jsem neměla dělat“. Všichni, kdo mají oblečení rozdělené na zimní a letní tak, že tu neaktuální polovinu někde skladují, ví o čem mluvím a co tato činnost obnáší.

Což o to, vytahat ze skříně zimní věci není až taková pohroma, vlastně ani vytáhnout z úkrytu věci letní nepatří k nejnáročnějším činnostem. Avšak má to svá úskalí. A moje debordelizace si vyžádala oběti. Bohužel.

Opět jsem zjistila (stejně jako každý rok, kdy se po drastickém zhubnutí vrátím do svého těla), že ne všechny letní věci jsou mi stejně jako loni. A ačkoliv jsem se sebou celkem spokojená, takováto zjištění dokáží mojí spokojeností docela slušně otřást. No jo, jsem taky jenom ženská.

Ano, mohla bych se, jako každý rok tyranizovat myšlenkou, že se do té krásné sukně, nebo těch úžasných kalhot (nevím proč se moje rozpínání a smršťování rozměrů týká pouze a jedině dolní poloviny těla). Mohla bych si ty úžasné kousky schovat „napřesrok“, protože jsou fakt báječné, ještě moc neonošené. (No, bodejť by jo, když jsem je měla tak dvakrát na sobě, protože pak jsem se do nich nevešla.) Mohla bych se jako každý rok trápit tím, že jsem zase o pár centimetrů (stejně jako loni, předloni a předpředloni) větší a týrat se pohledem na kousky zasunuté vzadu ve skříni, protože vpředu jsou ty, které jsou nositelné.

Ale já si řekla NE, tentokrát to takhle nebude. 

K čemu jsou mi krásné hadříčky, když se do nich nevlezu? Chci se tím otravovat zase celé léto? Chci se trápit pohledem na věci, které se mi líbí, ale já už do nich nejsem? Ani omylem.

A tak letošní čistka ve skříni přinesla oběti v zájmu zachování mého zdravého rozumu. Všechno, to co mi nebylo nebo jsem delší dobu nenosila skončilo v krabici u popelnice. Věřím, že někomu ještě poslouží (a taky, že si tohle nepřečte moje maminka, která je notorický „schovávač“ čehokoliv, co by se „jednou mohlo hodit“). Já totiž nehodlám čekat, jestli se náhodou ještě někdy smrsknu na patřičnou velikost. Stejně, v tu dobu už by to bylo naprosto „OUT“. No ne?

Beru to tak, že debordelizace přinesla jen pozitiva – nestresuju se pohledem na věci, které mi už nejsou a určitě bych měla zaplnit tu poloprázdnou skříň, jinak brzy „nebudu mít co na sebe“. Proto výše uvedený postup mohu jen doporučit.