Okradli mne. A ještě se mi vysmívají

Stalo se to snad každému, kdo alespoň někdy jezdí v tramvaji. Na začátku cesty máte své věci porůznu po kapsách či v tašce, a v cílové stanici už vám něco chybí. Smůla. A teď nás má ochránit amplión.

Já sám jsem jsem takhle přišel kdysi přišel o telefon (já hlupák jsem si ho dal do venkovní kapsy saka!) a diktafon (vnější kapsa tašky s notebookem taky není zrovna bezpečná, jak jsem zjistil posléze). Ale nešť, nedávám si pozor, tak asi musím pykat. Kvůli "ztrátě" služebního telefonu jsem dokonce i nahlásil vše na policii, která (mimo téměř hodinového sepisování protokolu o krádeži) neudělala asi nic. A po čase mi přišel dopis, že pátrání po zloději mého mobilu ukončuje. Mám sice pocit, že pátrat ani nezačala, ale tak naivní, abych si myslel, že na trasu tramvaje číslo 22 nasadí partu detektivů, kteří "půjdou po tom šmejdovi", co mi mobil vzal, zase nejsem.
Něco by ale přeci jenom dělat mohli. Obzvlášť v době, kdy mají detektivové  ze speciálního týmu k dispozici fotografie snad všech pražských kapsářů. Ale znáte to. Máme prý slabé zákony, kapsáře by museli by je chytit přímo za ruku, cena ukradené věci by musela být větší než pět tisíc korun atd... Zkrátka výmluva za výmluvou.
No nic, zvykl jsem si. Ale teď mne krapet nadzvedla akce, kterou se pražský Dopravní podnik s (městskou) policií prý snaží chránit cestující. Z amplionů v tramvajích se při průjezdu centrem každou chvíli ozývá výzva, že projíždíme nebezpečnou kapsářskou zónou. A že si máme dávat pozor na své věci. Jen mě tak napadá: když je ta zóna tak nebezpečná, tak proč k sakru nejezdí v těchto tramvajích taky strážníci nebo policisté v civilu? Bylo by to určitě lepší, než hodinové sepisování protokolu o krádeži, kdy je od počátku jisté, že se krádež vyšetřovat vlastně ani nezačne. Ale to bych asi chtěl moc.