Je to naivní, ale... Nejezděme na olympiádu

Počátkem osmdesátých let jsem byl jako teenager a aktivní sportovec smutný, když nejprve USA s polovinou Západního světa blokovala olympiádu v Moskvě a stejné to bylo i o čtyři roky později, když pro změnu komunistický blok bojkotoval hry v Los Angeles. Politika přece do sportu nepatří, tvrdil jsem tenkrát. Ale patří, tvrdím dnes.

"Jak k tomu přijdou ti sportovci, kteří nemají s politikou nic společného? Čtyři roky dřeli a trénovali, a pak jim jejich vláda řekne, že na vrcholný sportovní podnik nepojedou z  politických důvodů." Tak nějak se tehdy ubíraly moje myšlenky, které byly patrně hodně ovlivněny  pohledem samotných sportovců. Bylo mi jich líto a je mi jich líto i dnes. Ale je to tak důležité? Vždyť je to jenom sport. Ten nejlepší v každé disciplíně bude mít nějaký čas pár fotek v novinách, občas se objeví v nějaké televizní show, bude tisíckrát odpovídat na dotazy při besedách o tom, jak se tehdy cítil, dostane od sponzora nějaký bonus, zahraje si v reklamě a tím to zhruba končí. Za pár měsíců či let zaujme jeho místo někdo další "nejlepší".
Olympiády jsou hezké. Takové barevné, dojemné, se spoustou příběhů o vůli. Nepochybuju, že taková bude i ta chystaná olympiáda v Pekingu. Jenomže hry jsou už od Berlína také plné propagandy. A řečí o mládeži celého světa, kráse, míru.
Ale stejně mám pocit, že sportovci, kteří na ní budou, jen upřednostní svůj malinký individuální cíl a budou mít klapky na očích i ústech. Obzvlášť poté, co budou muset podepsat prohlášení, že nebudou se nebudou na hrách nějak politicky angažovat, jinak jim hrozí vyhazov z olympiády i ztráta medaile...
Nejen v  souvislosti s tím,  co se děje v Tibetu, si myslím, že by si olympiáda v komunistické Číně bojkot zasloužila. Ke smůle sportovců i nadnárodních firem, které do her investovaly miliardy.
Hry v Pekingu ale budou - bez ohledu na to, co si o nich myslím já. Stejně by bylo krásné, kdyby některý olympijský vítěz rozbalil na stupních vítězů třeba onu tibetskou vlajku. Bylo by to sice jen gesto, které by ho možná stálo medaili, ale pořád lepší, než nic.