Jak je z některých mých blogů patrné, jsem absolventem kurzu Davida Grubera, a tedy logicky nemohu nebýt jeho příznivcem.. A v tomto blogu bych Vám chtěl nabídnout recenzi jeho nejnovější knížky “Bude hůř, ale vám bude líp”, kterou jsem přečetl, jak jinak, jedním dechem :)
David Gruber je v našich končinách celkem známá osobnost, ale pokud jej neznáte, z jeho stránek se dozvíte vše, co potřebujete - a v takovém případě je jeho nová kniha právě pro Vás. Je totiž úvodem do košaté problematiky mezilidské komunikace a dává nahlédnout pod pokličku Davidova know-how, které najdete především v jeho Zlaté knize komunikace.
To je ovšem souhrnná encyklopedická publikace, která logicky nemůže být za babku. Stojí Zlatá kniha komunikace za svou cenu? Není to jen další zbytečná rádobypříručka na kterou bude padat prach?
Pokud Vás právě tyhle myšlenky vedou k váhání nad zakoupením knih tohoto druhu, pak vězte, že “Bude hůř, ale vám bude líp” Vám to rozhodování po přečtení může projasnit a usnadnit. Vysvětlení složitého jednoduše - zdravým selským rozumem. To je ta pravá charakteristika pro knihu “Bude hůř, ale vám bude líp”. Jejích 98 stran čistého textu stačí jen na slušný úvod a vhled do problematiky Gruberových psychovzorců neboli multimetod. Na druhou stranu se díky ceně dost pod 200 korun (včetně zvýšeného DPH) stává dostupnou možností, jak “ochutnat” know-how, jež knihy Davida Grubera nabízejí. Nyní už ale k samotné recenzované knížce:
Kniha je rozdělena do pěti kapitol pojatých jako populárně vědecký text nenásilně přecházející ve druhé polovině do prózy, do příběhu. V první kapitole jsou načrtnuty čtyři vysoce aktuální komunikační zákonitosti dnešního světa, zaměřené přesně na naše rušná desátá léta 21. století. Tyto zákonitosti mi připomněly amerického autora Roberta Kyiosakiho (ale zatímco Kyioskai se snaží být vizionářem v oblasti financí, Gruber jím je v oblasti komunikačních dovedností) Jejich zákonitosti ovlivňují život nás všech, ať chceme nebo ne. Buď jim nebudeme věnovat dostatečnou pozornost – a ony nás budou fackovat, anebo je budeme respektovat a „bude mám líp“, jak říká druhá část názvu knihy.
V dalších čtyřech kapitolách se přehlednou formou a s pomocí názorných příkladů dozvíte detaily – jak zvládnout první, druhý, třetí a čtvrtý komunikační faktor. Uvědomíte si, proč tyto zákonitosti vlastně platí a jak se s nimi popasovat, aby pro Vás znamenaly zdroj úspěchu místo toho, aby zůstaly (jako tomu u většiny populace bývá) zdrojem problémů.
Autor text okořenil nejen příklady z praxe a příklady vycházející z jeho vlastních zkušeností, ale taky každou chvíli špetkou humoru, což textu velmi prospívá.
V kapitolách vázaných ke zvládnutí druhého a třetího faktoru je občas poznat, jak autora mrzí, co se stalo s jeho vznešenými ideály férového vzdělávání dospělých od osmdesátých let, kdy kurzy všech soft skills u nás vlastně zakládal, vylepšoval a pak maximálně zpopularizoval. Na mnoho současných čtenářů mohou některé jeho odstavce působit jako zatrpklé. I na mne by tak působily ještě před dvěma roky, než jsem Davida osobně poznal u flip chartu jako člověka veselého, nezdolně optimistického, neuvěřitelně pracovitého a - nesmírně vzdáleného jakékoliv zatrpklosti. Nyní už to chápu lépe – když poznáte Davida osobně a poznáte i jeho práci, bude vám jasné, že David Gruber se záplavy málo kvalitních, ale o to více zkomercionalizovaných kurzů soft skills obává ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli vám, jejich možným nebo už reálným účastníkům, kterým pod pláštíkem nablýskanosti nabízejí mnohokrát horší poměr cena/hodnota, než by bylo dostupné a optimální. Je mu prostě líto, že člověk bažící po vzdělání a osobním rozvoji má dnes tak těžké odlišit „zrno od plev“ a že každá chyba na tomto poli jej stojí mnoho peněz, které často padnou do kapsy někomu, kdo si je nějak zvlášť nezasloužil.
Zde si vychutnáte jeho satirický obraz rádobylektora, který oč má větší vnější image, o to je chudší na originální převratné myšlenky. Ilustrátor knihy si vychutnal tento jeho pojem obrázkem, kdy rádobylektorovi čouhá z černého saka visačka prestižní textilní značky, ale jeho obecenstvo spí, baví se, píše textovky a vůbec snaží se přežít jeho výklad do nejbližší přestávky.
Komu by snad tato část připadala jako opakování známého, můře rovnou pokročit dále a pokračovat stranou 51. Tam začíná příběh, tam to má největší grády.
V tom příběhu, které jsou daleko více strhující prózou než odborným pojednáním, vidíme zaostalost našeho současného světa, kdy například marketing, zvládání ženské neplodnosti a překonávání trémy herce na jevišti řeší tři odborníci naprosto různých oborů, zatímco to překvapivě lze pojímat jako jednu a tu samou záležitost. Prostý problém, prosté optimální řešení, pokud znáte psychovzorce.
Kniha vrcholí tím, jak každý ze čtenářů může převýšit ty nejrenomovanější (a nejdražší) zahraniční guru soft skills, když prostě jen využívá psychovzorců – té nejskvělejší formy zdravého selského rozumu.
Jdete na celodenní přednášku takového zahraničního guru, zaplatíte třicet tisíc vložného na den, jdete na druhého takového, na třetího, na desátého – a pořád toho ještě víte méně, než jste si sami schopni hravě odvodit po přečtení knížky za méně než dvě stě korun. Tak to na mne působí. Autor zde vytvořil postavu mimozemšťana z cizí vyspělejší planety, která to typickému českému zájemci o soft skills vysvětluje – ale každému čtenáři je jasné, kdo tomu mimozemšťanovi „vedl myšlenky“. A (pozor, prozrazení obsahu - tedy SPOILER) stačí si udělat přesmyčku jména toho mimozemšťana… a vše je jasné. (konec "SPOILERU")
Jako chronická bolístka knihy mohou na leckoho působit všudypřítomné opakování principů čtyř základních Gruberových psychovzorců. Znovu a znovu vztahy emocí, návyku a vůle v psychovzorci profesionální koncentrace, znovu momentální stav a základna v psychické teorii relativity, znovu ledovcový model lidské psychiky v psychovzorci opozice podvědomí.
Jenže: Nenapíše-li to tam autor, řada čtenářů mu bude spílat, že si k této jedné knize ještě musí dokupovat nějakou jeho další. Napíše-li to tam, jiní se budou pozastavovat, proč to pořád opakuje. Férový recenzent by měl při kritice aspoň naznačit směr řešení – ale já ho zde opravdu neznám. Pokud je tato kniha první, kterou od Davida máte, tak to prostě potřebujete. Ty opakované pasáže jsou v této nové knize mimo hlavní text, v příloze. S výzvou: „Neznáte-li to, čtěte, znáte-li to, přeskočte, nevšímejte si.“ Takže ti z nás, kdo již psychovzorce znají alespoň nemusí přeskakovat kusy textu.
Závěrem:
Výsledkem je kniha, která se čte příjemně, jedním dechem, děj vás strhne. Člověk se k ní může stále vracet a stále nalézat něco nového. Nemůžu než ji vřele doporučit i těm, kteří neznají souvislosti naši nedávné totality a udělali si na Davida Grubera povrchní názor – pozitivní či negativní. Těm, kteří už od něj něco četli, doporučovat knihu nemusím. Že se po ní vrhnou i bez mé recenze, tím jsem si jist.
PS: Do textu blogu se ale raději nebudu umisťovat další odkazy, ale pokud vás má recenze zaujala a chcete knihu sehnat, napište mi e-mail nebo komentář s informací, odkud jste a já vám pomůžu - samozřejmě nejjednodušší to budou mít Pražáci :)
