Duchovní svět z hlediska terapie

V terapii se ukazuje, že pro duševní zdraví je velice důležitá schopnost akceptovat duchovní svět. Kdyby mi někdo před čtyřiceti lety řekl to, co tady budu popisovat, ušetřil by mi dlouhé roky bloudění. Třeba to někomu pomůže. Nechávejte mi tu prosím vzkazy, nakolik pro vás mají moje sdělení nějakou přidanou hodnotu. 

Jsme dvousložkové bytosti

Pozemské tělo žije v hmotném světě, v čase a prostoru. Je vybavené mozkem a intelektem, který slouží k orientaci a v naší civilizaci funguje velice dobře, což dokazuje západní věda a technika. Ale nesmrtelný duch žije v duchovním světě, který obvykle z hlediska intelektu ani neexistuje. Naše civilizace má s vnímáním duchovního světa docela kritické problémy. Duchovní oblast si přisvojila náboženství (a v dnešní době i různé esoterní konspirační teorie) tak nešťastným způsobem, že to většinu lidi od duchovna spíše odpuzuje. Normální člověk tady musí získat pocit, že aby mohl být duchovní, musel by napřed uvěřit vysloveným hovadinám. 

Ale duchovní svět velmi ovlivňuje náš život. Existuje zcela nezávisle na ideologiích podobně jako třeba elektřina – není vidět, ale když vás kopne, máte konečně pádný důvod přestat o její existenci pochybovat. A duchovní svět vás často poprvé kopne právě v depresi. Deprese je z duchovního hlediska pokles ducha směrem k peklu. A extáze je vzestup ducha směrem k nebi. Tyto pohyby ducha jsou pro kvalitu života klíčové, proto má cenu o nich mluvit na blogu věnovaném terapii. 

Pro snadnější přístup k duchovnímu světu doporučuji zkusit přijmout tyto tři hypotézy:

1) Duchovní svět nelze pochopit rozumem

Rozum chápe hmotu, energii, prostor a čas – a tím končí, dál se nedostane. Ale duchovní svět funguje mimo tyto kategorie. Nechť to v oblasti duchovna intelekt vzdá a nechá se pokorně vést citem. Z hlediska intelektu duchovní svět neexistuje. Ale z hlediska citu je duchovní svět určující. Proto je třeba učit se vnímat duchovní svět citem. A cit vnímá velice jednoduše a přímočaře, že základní strukturou duchovního světa je „vertikála nebe–peklo“. „Nahoře“ je nebe – extáze, světlo, svoboda, láska, pravda, posvátno a „dole“ je peklo – deprese, tma, útlak, nenávist, klam a nečistota. Nepokoušejte se vnímat duchovno rozumem. Nalaďujte se na jeho vnímáni citem. 

2) To, že se duchovnímu světu také říká „vnitřní svět“, vůbec neznamená, že existuje jen uvnitř hlavy nebo těla

Když jsem skoro před padesáti lety začínal vědomou duchovní cestu, představoval jsem si, že moje hlava a trup jsou cosi jako „kyslíková bomba" s nepropustnými stěnami, uvnitř obsahující celou tu změť pocitů, která je s vnějším světem propojena pouze několika ventily (oči, uši, pusa...). A pak, někdy ve třiceti, mi náhlým vhledem došlo, že můj vnitřní prostor ve skutečnosti žádné stěny nemá, že je volně propojený s nekonečným duchovním světem, že ty „stěny“ jsou jen iluzorními hranicemi mého zorného pole, které můžu rozšiřovat. S tím souvisí klasická otázka – je mysl v hlavě, nebo je hlava v mysli? Jelikož duchovní svět z hlediska rozumu neexistuje v žádném konkrétním fyzickém prostoru, platí obě varianty současně, jsou zcela rovnocenné. 

Iluze, že duchovní svět je uvnitř hlavy nebo těla, je pokaždé znovu překračována v okamžiku smrti, kdy se nade vší pochybnost ocitnete mimo své tělo, protože ho prostě uvidíte zvenčí, ale vaše mysl bude bez problémů fungovat dál a vaše cítění tím nebude nijak zásadně ovlivněno. A proto zkoušejte připustit a nejlépe i zavnímat, že duchovní svět existuje nejen uvnitř vaší hlavy. 

3) Duchovní svět není pouze moje soukromá fantazie

Na vstupu do duchovního světa je soukromá fantazie poměrně čilá, takže obvykle se duchovní svět nejprve jeví opravdu jako pouhá fantazie. Důkaz nezávislé existence duchovního světa získáte snadněji tehdy, když se váš duch pohybuje v extrémních polohách. V pořádné depresi většinou začnete právem pochybovat, že by to mohla být jen vaše vlastní fantazie, protože takovou hrůzu, jako je deprese, si snad ani vymyslet nedokážete. Ale nejpádnějším důkazem nezávislé existence duchovního světa je opačná zkušenost extáze, stříbrného větru, ve kterém duch vystoupá nad přízemní mračna rozumu a s úlevou pocítí svoji suverenitu. 

Čím častěji se váš duch pohybuje nahoru k extázi a dolů k depresi (tam obvykle nedobrovolně :-), tím více dostáváte podnětů, které vám mohou pomoci se lépe duchovně zorientovat. Zkuste připustit, že duchovní svět není jen vaše soukromá fantazie. Pomůže vám to. 

„Duchovně vertikální“ kvalita života

Čím níže v duchovním světě se náš duch nachází, tím hůř se cítíme, tím blíž jsme peklu a tím horší prožíváme depresi. Čím je nás duch výše, tím se cítíme lépe, tím blíže jsme k nebi a tím krásnější prožíváme extázi. V transformační terapii a v terapii vnitřního dítěte se zabýváme rozvojem a aplikací spirituálních technologií, které pomáhají dostat se duchovně výš každému, kdo o to stojí a je ochoten pro to něco udělat. Čím zřetelněji budete vnímat duchovní svět, tím bude tento proces vedomější a produktivnější.