Zemědělec s chemií je v horku horší než prasklá roura

Letošní vedro přineslo mj. nárůst havárií na vodovodech a kanalizacích. Taky obrovský nárůst sinic a vyšší koncentraci chemie v řekách. Tyto zprávy protekly médii s podobnou publicitou. Jejich význam se ale setsakramentsky liší.

Konkrétně v Praze vzrostl počet zmíněných havárií o 20 %. A sakra, řeknete si. Takže další problém se změnou klimatu. A nepovede ke zdražení vody? Před 20 lety se v potrubí ztrácelo více než 40 % H2O. Dnes je to procent patnáct. Tedy méně než třetina! Celorepublikový průměr čítá okolo 16 %. A zhoršují jej malé obce, v nichž není dost peněz na opravy a rekonstrukce. Velké celky jsou na tom i z evropského pohledu dobře.

Nějaká ta prasklina v důsledku pohybu přeschlé půdy, která se pohne nežádoucím směrem a natrhne rouru – nejčastěji z polské šedé litiny, dovážené v 80. letech – asi velkou sekeru neudělá.

Horší je to chemií a sinicemi. Když je méně vody v řekách, logicky stoupá koncentrace škodlivin. Když stoupá množství fosforu a je vedro, mají se sinice dobře. Ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR Martin Pivokonský nedávno uvedl, že sinice mohou v úpravnách blokovat odstranění fosforu. Protože zanášejí aktivní uhlí, které se k tomu používá. A kruciš…

Fosfor i pesticidy se dostávají do vody hlavně z polí. To jsme věděli už předtím, než horka problém s nimi znásobila. Kdyby projektanti už předem plánovali, co všechno se jednou stane, a promítli to do nákladů na čištění vody (a tedy i ceny), vůbec by se nám to nelíbilo.

Zato nám kupodivu nevadí, že zemědělská velkovýroba devastuje přírodu a vodu, přičemž pobírá dotace jako na běžícím páse. Neměly ty dotace sloužit právě tomu, aby zemědělci hospodařili udržitelným způsobem a šetrně vůči krajině?