Vzkaz pro kapelu Epy de Mye - 21.3.2016

Milí Epíci.... Kdykoliv hrajete v Praze, nemůžu si Váš koncert nechat utéct a tak jsem do Divadla za plotem zavítal i tentokrát.

Když jsem odjížděl z dnešního koncertu, říkal jsem si, že už ani nemá cenu, abych Vás chválil...

Za prvé proto, že to dělám pokaždé, když Vás slyším, takže bych se jenom opakoval…

a za druhé proto, že to dělá kde kdo, takže bych se jenom zařadil do řady těch, co „nosí mouku do mlejna…“

Jenomže pak jsem si vzpomněl, jak taková pochvala dokáže potěšit mně a uvědomil jsem si, že „pochvalných slov není nikdy dost a člověk se jimi nikdy nepřejí“…

Tákže:

Byli jste (jako vždy) úžasní!

Přestože jste tentokrát (doufám, že výjimečně) nepátrali po tom, „kdo by zůstal, když není komu hrát“, měl jsem dojem, že jste do mě „zapojili sto kilowatů“ a přímo fyzicky cítil, jak „lítaj jiskry na suchej troud“. Tenhle text, podle mého skromného názoru, Vaši tvorbu charakterizuje ze všeho nejvíce…

Potěšili jste moje ouška nejenom písničkami z Kotliny (které už mám patřičně naposlouchané), ale i tím, že stále nezapomínáte na starší kousky a pravidelně je oživujete. „Nikdy neříkejte nikdy“ (to bych Vám neodpustil),“opouštějte vzory“, nezapomínejte na drsnou Ágnes, ani na uplakanou Andy (Jak „tématicky nehodí“? Nádherná věc!)….

A pevně věřím, že ve středu Vám „místo rozumu dají křídla“.

Jenom bych se přimlouval, abyste ještě oživili šachovou partii s černou dámou – ta mi nějak chybí…

Spadla mi brada, když jsem slyšel „Zítra je daleko“ s novým aranžmá. Přiznám se, že jsem měl strach, že jí budete hrát jenom za přítomnosti Dalibora Cidlinského s klávesami. Znovu přemýšlím, co ještě smeknout, protože všechny klobouky, co jsem kdy měl na hlavě, už jsem dávno „hodil na led“

Přiznám se, že mě potěšilo i to, jak Honza zvrtal text „Emigrantských snů“, kdy místo „černého anděla“ nechal podruhé promluvit „nůž, co tupé ostří má-á“… ne, že bych se chtěl posmívat – ukazuje to na to, že přes veškerou dokonalost jste stále ještě chybující lidé…

Ať už udílení Andělů dopadne jakkoliv, je mi jasné, že „Kotlinou“ jste si položili laťku pořádně vysoko…. Jsem hodně zvědav, jak jí hlavně po autorské stránce budete v dalších letech zdolávat…

A upřímně řečeno…. Jsem přesvědčen o tom, že jí dostanete…