Ruší chrápání klidný spánek?

V Cimrmanově hře „Vizionář“ si nechává uhlobaron Ptáček věštit z rozpálené pece, který ze dvou nápadníků jeho dcery je ten pravý.

Překvapivě mu nejde o majetek  (pokud by někdo netušil, o čem je řeč, tak nápadníci se jmenují Kolben a Daněk a oba mají továrnu na lokomotivy), ostatně je to uhlobaron a svou dceru dokáže zabezpečit sám. Jde mu o to, jestli některý z možných budoucích manželů jeho dcery náhodou nechrápe. Doprovází to historkou, kdy jedna z jeho příbuzných (vychované děvče jak se patří) spočinula se svým mužem na loži až o svatební noci a tak pozdě zjistila, že se díky jeho chrápání už do konce života nevyspí.

Ne že by se okolo mne motala nějaká ta uhlobaronská dcerka, ale musím konstatovat, že já bych u pana Ptáčka neměl šanci… Máme to v rodině: špunty do uší u nás patří k výbavě na spaní stejně jako polštář, nebo pyžamo.

Není to tak dávno, co jsme se s bratrem domluvili, že si zavzpomínáme na staré dobré časy, zajdeme na pivo v místě našeho mládí a potom přespíme u rodičů v bývalém dětském pokoji, kde ještě zůstaly naše dvě postele. Když jsem se nad ránem probral, koukám, že vedlejší postel je prázdná… Ale úplně – žádný polštář, ani peřina. Bratra jsem našel v obýváku zkrouceného na dvojkřesle (nerozkládacím). Když se probudil, tak mi nebožák říkal: „To se vážně nedalo! Kdybych neměl v sobě těch pár piv, tak se uprostřed noci seberu, sednu do auta a frčím domů!“ No jak říkám – pan uhlobaron by se mnou pěkně vyběhnul.

Ale jednou se mi povedlo svým chrápáním naopak zajistit několika lidem klidný spánek.

Nevěříte?

To bylo na Silvestra. Slavili jsme u kamarádů, kteří měli dvě malé děti. Tehdy jim bylo pět a tři a to je přesně ten věk, kdy po ránu vyžadují pozornost všech lidí okolo a nenechají nikoho vyspat. Taky jsme byli varováni, že po dlouhém veselí může nastat rychlý budíček. Děti šly spát do svého pokoje okolo osmé, my jsme oslavili příchod nového roku a okolo druhé se chytali ke spánku: majitelé bytu zapadli do své ložnice, zbytek společnosti se rozložil v obýváku na pohovce a koberci a já, pamětliv toho, co během spánku dokážu, jsem se se spacákem a karimatkou odebral do kuchyně.

Ráno děti vyrazily, přes kuchyň měly namířeno do obýváku, ale ve dveřích je přešla chuť… Tatínka budily s vyděšeným výrazem a otázkou: „Co se to ozývá z kuchyně za hrozný zvuky?“ Povedený otec ani nehnul brvou a pravil: „V noci přišel medvěd a usnul v kuchyni. Běda tomu, kdo ho vzbudí!“ Když se zbytek společnosti dosytosti vyspal, nakoukli jsme do dětského pokoje. Děti si tam hrály tiše jako myšky.

A potom říkejte, že se s chrápajícím člověkem nevyspíte..