Mám rád filmové zpracování Vrchlického „Noci na Karlštejně“. Nenáročný, příjemný příběh a ty písničky. Vzpomínáte na duet Miloše Kopeckého s Waldemarem Matuškou?
Začínal slovy: „Kdypak tetřevi honzlovci prohrají? Když tokají? No ano, ano, když tokají!“
Alespoň to jsem si dlouhá léta myslel. Nepřišlo mi na tom nic divného, moje dětská duše mi napověděla, že honzlovec je nějaké druhové označení tetřeva, podobně jako hlušec a nijak jsem se nad tím dále nezamýšlel. Až do doby, kdy jsem v krámě uviděl cédéčko s melodiemi z tohoto filmu. Zvědavě jsem si prohlížel názvy písniček a padla mi do oka ta s názvem: „Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají“ …. Prodavači asi nechápali, čemu se tak dlouho směju u regálu s filmovou hudbou… :-)
Dal jsem tuhle historku k lepšímu mezi kamarády a zjistil jsem, že zdaleka nejsem sám, kdo někdy písňovému textu tak docela neporozuměl. Jedna kamarádka se přiznala, že dlouho u táboráků zpívala v písni o Zelených pláních: „čpí tam podkoní“… Autoři zvláště folkových a country textů čas od času použijí "pot koní" jako voňavé, romantické podbarvení života v přírodě – chlap zpocený po celodenní dřině ve stáji, to je asi trochu jiná káva... :-)
Jiná kamarádka zase byla celé dětství přesvědčená, že proslulá včelka Mája dokáže zařídit celosvětový mír - Karel Gott přece zpíval, že „Mája zasmíří mezi nás“ – že ten slovesný tvar není úplně košer, jí došlo až v dospělém věku... :-)
Výše uvedená nepochopení textu naštěstí nechápavce nedostávají do prekérních situací – když je zpíváte při kytaře, zpíváte ten text dobře. Že jej nechápete správně, jaksi není slyšet a do hlavy Vám nikdo nevidí. O dost hůře na tom byl chlapec, který nepochopil, že si Wabi Daněk pro jednu svou píseň vypůjčil něco ze španělštiny… a tak nadšeně zpíval o nápisu na skále: „Maso, pór s mrkví“.. To už je přeci jenom problém – i když zdaleka ne každý posluchač tuší, že autor legendární Rosy na kolejích opravdu nechtěl na skále nechat nějaký ten recept – správně nápis zněl "Pasó por aquí", což znamená něco jako „Šel jsem tudy“… To už se objevuje celkem běžně, nejenom na skalách.
Postupně jsme se dostali k fantastické schopnosti mozku doplnit si nějaká slova do míst, kterým z nějakého důvodu nerozumíme. Ovšem jsou případy, kdy i toto selhává. Já měl kdysi velký problém s písní „Devětset mil“ od kapely Rangers – marně jsem s uchem u reproduktoru neustále přetáčel problematickou pasáž, opravdu jsem nerozluštil, co „osvětlí cestu Tvojí jako had, klikatou, kde mnohý pad…“. Pokoušel jsem se tedy vymyslet něco, co by tam tak mohlo jít, ale opět bez úspěchu – pořád mi vycházelo něco jako: Žhavíky z těchto kol… Říkal jsem si, že měl třeba autor na mysli žhavé jiskry odletující od brzdících kol - ale moc se mi to nezdálo, tak jsem tuhle píseň prostě nehrál a nezpíval. Jakmile se objevily první internetové zpěvníky, už jsem hledal, co chtěl básník říci: "Žhavých jisker chochol" - to by si vážně zpěvák zlomil jazyk! Dodneška téhle písni v duchu říkám „Textařská pomsta Mirka Řihoška“
Nepochopení textů v písních je úsměvné a vcelku bezpečné – v jiných oblastech života je to horší: jednou jsem takhle odbočoval z vedlejší na hlavní a slyšel, jak spolujezdec hlásí: „Zatím dobrý“.. Když potom doskřípaly brzdy a já si vyposlechl, co všechno si o mně řidič vozidla, které jelo po hlavní, myslí, vysvětloval mi hrůzou bledý spolujezdec, že to auto bylo tak blízko, že byl přesvědčen, že ho musím taky vidět a tak hlásit že „Za tím (myšleno, tím autem, které určitě vidím) dobrý“
Od té doby spolujezdcům nevěřím ani: "zleva tanky" - Zlatý Honzlovci… :-)
