Na modro

Letošní babí léto jsme se rozhodli využít k úpravám naší zahrádky a postavili jsme novou kůlnu na dříví.

Jako jednu ze závěrečných prací jsem popadl plechovku s luxolem a začal boudu natírat. Když jsem byl lehce za půlkou, přišla se na mě podívat dcerka: „Proč to natíráš na hnědo?“, zeptala se. Moje bolavá záda v té chvíli volala po odpovědi typu „Pro slepičí kvoč“, ale já se snažím být otcem milým a přívětivým a tak jsem začal vysvětlovat, že hnědá je krásná přírodní barva, že takovou barvu mají stromečky a protože ta kůlna je ze dřeva právě takových stromečků...

Dcera tu mou přednášku rázně uťala větou: „A proč to nenatřeš na modro? Ty nevíš, že modrrá je dobrrá?“, zadeklamovala tak, že slyšet jí Ondřej Hejma, tak by jí z fleku nabídl angažmá.

Zasmál jsem se a to se ukázalo jako chyba, protože děvče si pomyslelo, že je to kdovíjak dobrý vtip a chodilo za mnou každých pět minut se stupňujícími se požadavky: „Už jsi to začal přetírat na modro?“ „A kdy už teda začneš?“ „Příště už to musí být na modro!“

Nepřipomíná Vám to něco? Já si okamžitě vzpomněl na jednu reklamu, která kdysi pohoršila pár útlocitnějších seniorů a pobavila zbytek národa. Vzpomínáte? Mladý muž natíral plot na červeno nějakou nereznoucí barvou a jeho tchýně mu tak dlouho tlačila do hlavy, že až to bude natírat příště, musí to vzít na modro… až se dočkala drsné odpovědi: „Až to budu natírat příště, maminko, Vy už tady nebudete!“

Touhle větou se dá poslat do patřičných mezí prudící tchýně, ale obával jsem se, že na dítě, které je mladší než já o dobrých pětatřicet let, to nebude mít ten správný účinek. Nakonec jsem tedy odhodil své zásady milého a vstřícného otce a pohrozil, že pokud ještě přijde s podobným požadavkem, tak na modro přebarvím jednu velice konkrétní část jejího těla a byl klid.

Když jsem skončil, opřel jsem se nechtěně o hotové dílko a vyrobil si na mikině dva pěkné fleky. Sice to byla pracovní mikina určená ke zničení, ale zamrzelo to. Navzdory mé přednášce z úvodu článku to tedy nevypadalo, že si domů odnáším kousky stromečků … spíše to vypadalo, jako když jsem spadl do něčeho úplně jiného...  i když tedy taky přírodního....

Nejvíc k vzteku bylo, že ta mikina byla modrá. Kdybych to natíral na modro … :-)