V poslední době se roztrhl pytel s články na téma „Jak mluvit s chlapem“. Ženám radí muži, ženy a to šťastně vdané, rozvedené i svobodné, prostě kde kdo. Většina článků končí dobře míněnou radou: „Prostě řekněte, co chcete!“
Ta rada není špatná, ale zoufale neúplná a nekonkrétní. Co si budeme povídat: Žena má pocit, že vždy řekla, co chce, zatímco muž má dojem, že spolu snad vůbec nemluvili. Zařadím se tedy do fronty a zkusím přispět se svou troškou do mlýna.
Nejprve vyberme modelovou situaci: Muž přijde domů, žena ho přivítá polibkem, večeří, sexem, či co já vím, je to modelová situace, představte si, jak to chodí u Vás doma.. a posléze mu tedy oznámí, že se doma něco porouchalo. Nemá smysl bavit se o věcech, které muž zaregistruje sám: že nefunguje televize, zjistí, jakmile se od sousedů ozve znělka ligy mistrů, že nelední lednice mu dojde v okamžiku, kdy místo vychlazeného piva pozře teplý patok. Ale jsou spotřebiče, o nichž muž jenom tak mlhavě tuší, že v domácnosti jsou – hlavně tedy proto, že je kdysi musel zaplatit. Pračka, žehlička a tak podobně…
Takže tedy žena muži oznámí: „Porouchala se nám (například) pračka“
Jako začátek je to dobré, ale neusnout na vavřínech! Definovala jste problém, ovšem (přestože si to myslíte) zdaleka jste neřekla, co si představujete, že muž udělá. Použila jste větu oznamovací, tudíž si jí muž zařadil mezi nepříjemné zprávy. Někam mezi: „syn propadá.“ (méně tragická) a „Došlo pivo.“ (více tragická)…
Jenom tak mimochodem, nic se nevyrovná zprávě: „Přijede k nám maminka.“ To na okraj….
„Chtěla bych, abys zajistil opravu.“ Možná si myslíte, že teď jste přesně dle rady v úvodu článku řekla, co chcete, ale není tomu tak. Zase je to jenom věta oznamovací. Uvědomte si, že během Vašeho společného soužití už jste chtěla tolik věcí: kytku na každé výročí, novou kabelku, boty, aby se muž více věnoval Vám, dětem, domácnosti. Pro muže je to další požadavek, který tedy zaregistruje a zařadí do fronty.
V lepším případě. V horším případě bude mít „povídavou“ a na oplátku Vám sdělí, co by zase rád on. To byste se taky mohla dozvědět, že by chtěl, abyste se sbalila a odešla k mamince, protože u Vás by chtěl ubytovat svou novou sekretářku.
Takže oznamovací věty nejsou to pravé ořechové, je nutné vydat se jinou cestou.
„Mohl bys zajistit opravu?“ Asi tušíte, že tudy tedy cesta nepovede, že? Otázka si žádá odpověď, nikoliv čin. Každý muž, který má alespoň trochu sebeúcty, vám na tuto otázku odpoví kladně. Je totiž v hloubi duše přesvědčen, že kdyby na to přišlo, mohl by holýma rukama roztrhat rozzuřenou medvědici, vrátit do koryta rozvodněnou řeku, či zastavit rozjetý vlak. Jenom k tomu ještě nedostal příležitost. Tak proč by nemohl zajistit opravu pračky.. Kdyby chtěl, nebo kdyby to bylo nevyhnutelné… Naštěstí se to po něm zrovna nechce, jenom padla otázka, jestli by MOHL.
„Je ti jasné, že dokud nebude opravená pračka, tak ti nemůžu vyprat ponožky?“ Tahle otázka je ještě nesmyslnější. Jasně že je mu to jasné, není přece blbej! Zatím to nevadí, v prádelníku je jich dost, až dojdou, bude to muž řešit a to co nejjednodušší cestou. Buď si koupí nové, nebo odveze prádlo k mamince.
Takže slepé uličky máme za sebou, jediná úspěšná komunikace na dané téma je: „Prosím, zajisti opravu!“ Je to jednoduché, úderné a jak jste si určitě všimli, na konci je vykřičník, tudíž je to věta rozkazovací. Nemusíte ani dodávat nějaké ty fígle typu: „Abys měl na víkend vypraný oblíbený fotbalový dres“…
Když se nad tím tak zamýšlím, problémem možná bude fakt, že ta jednoduchá a úderná věta je pro ženy příliš krátká. ;-)
