Ke štědrému večeru patří pohádka. To mi nikdo nevymluví. Já vím, jsou lidé, kteří nechápou, jak se někdo při rozbalování dárků může dívat na televizi, ale u nás to patří k tradici už od doby, kdy se tento přístroj v naší rodině objevil.
V 17:00 se začíná smažit kapr, v 17:30 je na stole, v 18:00 zvoní Ježíšek a v 19:00… je rozbaleno a zapíná se pohádka.
Letos nám ČT připravila pohádku Duch nad zlato a já musím říci, že šlápla zoufale vedle… Ne, neobjevil jsem Ameriku. V podstatě se jenom touto cestou zařadím do fronty ostatních recenzentů, kteří na vánoční pohádce nenechali nit suchou. Pokusím se však svými postřehy jít poněkud více do hloubky a poukázat na očividné nesrovnalosti a absurdity celého díla
Nejprve bych se zastavil u hlavní záporné osoby. Nehodlám se navážet do představitelky této role. Ta dostala za úkol zahrát protivnou a hamižnou ženskou a svou roli zvládla. Nemá smysl spekulovat, jestli to nebylo tím, že vlastně hrála samu sebe. Na to si prostě netroufám.
Já v první řadě vůbec nechápu, proč vůbec tato postava byla svěřena ženě. Vždyť v roli intrikána se vždy daleko lépe než stárnoucí rádkyně vyjímali energičtí rádcové středního věku, kteří s noblesou mysleli jenom na to, jak obrat krále i poddané. Samozřejmě se nabízí, že režisér chtěl použít svou oblíbenou herečku po dávném úspěchu pohádky Nesmrtelná teta. Jenomže tam ta ženská role měla své opodstatnění: závist prostě je ženského rodu, sem by se líp hodil chlap a možná, že ne jeden.
Hlavně ovšem naprosto nechápu, o co se tato osoba snaží. Na začátku pohádky funguje na hradě, krále má omotaného kolem prstu, takže v podstatě vládne, dalo by se říci, že se má jako prase v žitě. V okamžiku, kdy se dostane ke kouzelnému křesadlu, si nechá naložit na krytý vůz kompletní obsah královské pokladny a vyrazí. Sama na voze plném zlata taženém jedním koněm si to namíří někam do neznáma. Proboha proč? Kam chce jet? Sama? Vždyť si bez služebnictva neumí obstarat vůbec nic. Očekával bych, že si vezme pár zbrojnošů a pojede někam na svůj hrad, nebo do míst, kde má nějaké zázemí, ale ona jenom chce vypadnout z království, kde vybrakovala pokladnu. V každé normální pohádce by jí hned v prvním lese přepadli loupežníci. I Když ...... v každé opravdu normální pohádce, by sotva opouštěla střechu nad hlavou. Zlato by si někam schovala a pokusila by se vystrčit z trůnu samotného krále. Vzpomínáte na správce z úplně jiné pohádky, který si nahromadil tolik peněz, že ve finále nabídl králi odkoupení zadluženého zámku? To je normální chování padoucha. Tahle záporná postava se chová naprosto nelogicky a hloupě.
Druhá postava, u níž se zastavím, je princezna.
Na začátku se dozvídáme, že princezna je kvůli nějaké kletbě od narození zavřená v zámku a nesmí nikam vycházet. Člověk by čekal nějakou nedomrlou bleduli, ale přes to všechno je princezna po čertech hezké děvče plné života. Je otázkou, kdo se na její roztomilé a nekonfliktní povaze podílel, když ji věčně pod zámkem drží totálně idiotský král a zapšklá rádcová, ale to nechme dětským psychologům.
Z dalších rozhovorů se potom ukáže, že onou kletbou je věštba, dle níž se jednou zamiluje do chudého člověka a vznese se s ním ke hvězdám. Považuji za opravdu šílené kvůli takové hlouposti nepouštět holku na krok ze zámku.... Ovšem tato pekelně střežená princezna při prvním konfliktu otevře okno a bez nejmenšího problému vyleze ze zámku, překoná hradby a zdrhne do přilehlé vesnice. Tady už se ovšem zcela logicky díky své naivitě dostane do spárů bandy lumpů. Alespoň tedy v této fázi se dá pohádce věřit.
Na závěr jsem si nechal největší neštěstí celé pohádky a tím je hlavní hrdina.
Nemůžu si pomoci, ale hlavním hrdinou by podle mého skromného, diváckého názoru měl být někdo, komu může divák od začátku fandit. Někdo, kdo si diváka získá svými vlastnostmi a schopnostmi. Ovšem tohle „přetrhdílo“, to tedy je síla. Přiznám se, že si nevybavuji jedinou věc, kterou by během hodiny a půl tenhle nešika provedl alespoň dostatečně.
Na začátku našel poklad. Peníze, které snadno nabyl, lehce pozbyl v nejbližší hospodě, kde si nechal od party vykuků namluvit, že nemají ani na vodu a tak platil za celou hospodu a ve finále mu zbyly u povedeného hostinského jenom dluhy. No proč ne, podobně se vedlo i princi Velenovi v pohádce „Princ a Večernice“, ovšem ten se otrkal a na konci pohádky už si „dovoluje nebýt jelimanem“. To náš hrdina si luxus jelimanství užívá až do konce.
Když mu duch přiveze postel s princeznou, vůbec si nevšimne, že pod peřinou místo půvabné princezny leží stará rádkyně a od o dvě generace starší osoby si nechá ukrást kouzelné křesadlo. To se scénárista opravdu nezamyslil nad tím, že není úplně reálné, aby stará bába přemohla dvacetiletého mladíka? I s pistolkou v ruce působila spíše směšně, než nebezpečně. Pravda, měla k dispozici moment překvapení a díky němu v ruce kouzelné křesadlo. Ale to dokázalo přivolat ducha, jenž přinese, co bude chtít. To není zbraň, která by mohla zdravému mladíkovi zabránit, aby si cokoliv vzal zpátky. Přesto se o to „hrdina“ ani nepokusil.
Samostatnou kapitolou je osvobozování princezny z rukou místních lumpů. Plán mu musí vymyslet děti, když už se dostane do sklepení, kde svázanou princeznu hlídá jeden strážce, vůbec ho nenapadne využít toho, že spí a zneškodnit jej. Plíží se k princezně tak nešikovně, že shodí celý regál a ospalce vzbudí. Ani potom se neodhodlá postavit nebezpečí čelem. Zbaběle nechá bezmocnou princeznu princeznou a sám se pokusí zachránit útěkem.
K dovršení všeho absurdna se ani nedokáže vydrápat k oknu, které mu děti nechaly otevřené, takže ho banda lumpů chytí, spoutá a nasadí mu roubík... Marně by divák čekal, že při tom tři padouchy zraní, dva zhmoždí a jednoho zesměšní...
Nehybný a bez možnosti mluvit zůstane „šikula“ až do finále, kde ho z toho musí dostat princezna. Opravdu nechápu, proč by se zrovna do někoho takového měla zamilovat. Je sice pravda, že chlapec měl okouzlující úsměv, ale to by snad nemělo na sbalení jakékoliv následnice trůnu stačit. I když to nebohé děvče zřejmě dosud nevidělo nikoho, komu bylo pod třicet.
Tahle pohádka se prostě nepovedla, zvláště díky naprosto zoufalému scénáři, ale to na tradici mých vánoc nemůže nic změnit. Nevěřím tomu, že už neumíme natočit dobrou pohádku.
Snad si redakce zábavných pořadů uvědomí, že s diváky nejsou žerty. Budeme mít z pekla štěstí, anděl páně se chopí staré bambitky, v peřině probudí nejenom princeznu, ale i scénáristu, kterému ze tří oříšků vypadne tak kouzelná pohádka, že závistí zbledne i večernice.
No a pokud ne, tak by taky divák mohl říci, že vedení je na draka, zachrastí kouzelným měšcem plným koncesionářských poplatků a zavelí: "Obušku z pytle ven!" A to by ČT mohla poznat peklo – ať už s princeznou, nebo bez. :-)
