Zapálit svíčky za oběti vražd nestačí!

Jednatřicetiletý Čech Zdeněk M. byl minulý týden, v noci ze středy na čtvrtek, v Londýně zabit jen několik desítek metrů od místa, kde bydlel téměř devět let.

„Šel si po práci jen koupit jídlo a začali se s ním hádat sedmnáctiletí teenageři,“ popsal serveru Lidovky.cz jeho dlouholetý spolubydlící. Co se to děje s mladistvými ve Velké Británii a co se to děje obecně v Evropě, která je daleko egoističtější, polarizovaná, radikálnější. Někteří se snaží tvářit „normálně“, ale stojí je to velké úsilí, které musí pro zdání „normálnosti“ vynaložit. Někteří, zejména mladší, toto úsilí nepodstupují a volí rovnou cestu „uvolňujícího“ násilí. Je to jednodušší, nesvádějí sami se sebou dennodenní boj, který dělá z člověka druh homo sapiens.

Na násilí se musí odpovědět silou a trestem. Tak nějak jako podle Dostojevského. Obávám se však, že problém je daleko hlubší. Měli bychom se, resp. musíme se zaměřit na důsledek, nikoli jen na příčinu. V rozhovoru s přítelem zabitého Čecha také zaznělo: „To je takový zdejší zvyk, když někoho zabijí, první věc, co Angličané udělají, je to, že kladou svíčky“. Uctít památku je správné, ale je to málo! Jen zapálit svíčku nestačí!