Tedy vždycky nejde přímo o skutečnou čest. Ale znáte to rčení, i když v mnoha případech víte, zač je koho loket, a se ctí to nemá absolutně nic společného.
To jsem samozřejmě parafrázoval jiné rčení. Že máme povědomí nebo osobní zkušenost s něčím, někým, známe ze života určitě všichni. Pak nepřekvapí, nebo někdy vlastně možná i překvapí, co ještě dotyčný, dotyčná „dokáže“ nad rámec toho vašeho povědomí o jeho všeho schopnosti... Pak tedy jen stačí přiložit další puzzle do skládačky a víc s tím asi nadělat nejde. Nebo jde, ale je to ztráta času. Všech... Tak nějak podobně jsem se teď cítil a říkám si, kam až nás ta všeho schopnost některých dotlačí a co to udělá s dějinami. Ony složky jsou složky a rozhodně je nijak nezlikviduje z povrchu zemského, tzn. osobních archivů, ani nezabrání jejich dalšímu plnění, či rozšiřování o nové cíle zájmu, když se k tomu bude jen sáhodlouze rokovat. Nebezpečný populista to umně pokroucenými argumenty stejně „šikovně“ zpopularizuje a udělá i z takového divadla marketingové mavátko. Své od sebe neodežene, nalomené takovou líbivou lží může až dolomit na svou stranu, a kdo ví, zač je „v Pardubicích perník“, tomu možná tak maximálně trochu víc hne žlučí... Takže efekt nula, a protože ani obrácení Ferdyše Pištory stejně rozhodně nelze očekávat, neb starého psa novým kouskům nenaučíš, bylo by řešením jedině radikální řešení, tedy odehnat ho od koryta.
Lidová rčení jsou stejně moudrá, že? Byť na první pohled, či spíš poslech, zdánlivě jednoduchá a veselá, je v nich ale velká moudrost, navíc historií ověřená. A tak si říkám, že právě k té moudrosti bychom se dnes už konečně měli vrátit! Vlastně spíš hodně rychle, protože i když čas snad stále ještě je, možná je za pět minut dvanáct, ale čekat déle nás do budoucna bude stát mnohem víc energie, nervů, ostudy a finančních prostředků.
A děti nás mohou někdy zlobit, rozhodně jimi ale nelze vydírat!!!
