Ústavní soud: Jaký prezident, takový soudce

Mediální bouře kolem jmenování nových ústavních soudců prezidentem Petrem Pavlem ukázala, že se Pavel řídí naprosto svými „zkušenostmi“.

Aféra kolem jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem vznikla jaksi natruc našemu prezidentovi. Proti jeho nominaci se postavila i řada senátorů vládních stran a Fremr získal v Senátu jen velmi těsnou většinu.

Velmi trefný komentář k tomuto soudci napsal Martin Zvěřina. Cituji „několik vět“ z jeho komentáře.

Zvolili jsme si prezidenta, kterého podporovala většina obou komor parlamentu, nelze se tedy divit, že takový prezident si vybírá lidi, kteří mají podobný životopis. Když jsme se ve volbách tvářili, že zaplést se s komunisty není prohřešek pro prezidenta, proč by to měla být najednou překážka pro soudce, byť vysoce postaveného?

Právě tento trefný postřeh Martina Zvěřiny mě dovedl k tomu, abych se podrobněji vyjádřil k morální stránce Pavlova jmenování. Vím, že se obecně na morálku v politice kašle (ústavní soudci jsou bezesporu politikum nejvyšší úrovně), nicméně soudce Fremr je zajímavá figurka.

Wikipedie: (Fremr) V letech 1976 až 1980 vystudoval pražskou právnickou fakultu, roku 1981 zde získal titul doktora práv. Poté působil jako justiční čekatel a roku 1982 se stal soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4. O čtyři roky později přešel k městskému soudu, kde mimo jiné vynesl rozsudek proti tzv. záškodníkům z Olšanských hřbitovů, a o další tři roky později k republikovému nejvyššímu soudu, který později transformoval na soud vrchní. Od října do listopadu 1989 byl členem KSČ.

Takže POZOR!

1) Navzdory tomu, co se v roce 1989 dělo díky politice Michaila Gorbačova v SSSR, což byl de facto rozpad socialistického systému vlastně ve všech státech východního bloku, vstupuje Fremr do KSČ měsíc!!! před vypuknutím listopadové „sametové revoluce“. Z toho plyne pouze jediné. Fremr vůbec nepředpokládal, že se společenská situace změní a pro účel své kariéry zvolil samozřejmě to, co se tehdy dělo – jako soudce musel být v KSČ. Toto je první paralela se životopisem Petra Pavla.

2) Pokud dnes tvrdí, že nevěděl o tom, že v inkriminovaném případě „Olšanského procesu“ většinu důkazů podvrhla StB a on jen „soudil podle podkladů“, je to ohromná lež. Fremr to jistě věděl a dnes jen bohapustě lže. Pamětníků té doby ubývá, a i dnešní padesátníci si už o době své puberty v socialismu moc nepamatují. Každý, kdo se jen trochu tehdy zajímal o politiku moc dobře věděl, že soudy s oponenty režimu (Havel a Charta 77) režírovala StB a pokud se Fremr tváří „nevinně“ , je to z jeho strany podraz a hluboká morální diskvalifikace. Navíc, tvrdí, že „byli jsme součástí řetězu“ - Kandidát na ústavního soudce Fremr k případu Olšanské hřbitovy: Byli jsme součástí řetězu, který vedl k odsouzení. Tím se snaží svou roli v případu vytěsnit, že ne ON ale ONI za to mohou, a to je další ohromná diskvalifikace Fremra.

3) Jeho polistopadová aktivita v mezinárodních soudech je podobného ražení jako Pavlovo „velení“ NATO. Tady si soudruzi naprosto rozumějí, a to je ona spřízněnost duší, o které píše Zvěřina.

Závěr: Máme skutečně takového prezidenta, jakého si zasloužíme. Anebo ne???

Poznámka pod čarou - znal jsem jednoho mladého muže, který vstoupil do KSČ 17. listopadu 1989 dopoledne a večer začala "revoluce". No řekněte - byl to ale pech!