Salvy na počest inaugurace Miloše Zemana jsou podle Miroslavy Němcové „umíráčkem pro demokracii“. Právě Němcová byla první, kdo opustil Vladislavský sál. Všichni ostatní pak byli neoriginální.
Miroslava Němcová bývala kdysi první dámou ODS. Její názory zaznívaly pravidelně a reprezentovaly fakticky politiku této strany. Stojí za připomenutí, co Němcovou dovedlo až k tomu, že tak zásadním způsobem vyjádřila svůj nesouhlas s volbou staronového prezidenta Miloše Zemana a podle jejího příkladu pak během Zemanova projevu opustili poslanci TOP 09 i dalších stran slavnostní zasedání obou komor poslanecké sněmovny.
Domnívám se, že klíčovou roli v negativním postoji Němcové k Miloši Zemanovi, hrají události po demisi Petra Nečase z června 2013. Právě tehdy se totiž Němcová chopila iniciativy a oznámila, že má k dispozici 101 podpisů k obnově koalice na čele s ODS. Miloš Zeman však ignoroval tento fakt a předsedou vlády jmenoval Jiřího Rusnoka, nynějšího guvernéra ČNB. Němcová tento Zemanův postoj tvrdě kritizovala s tím, že Rusnokova vláda nezíská v poslanecké sněmovně důvěru. Poslanci pak rozhodli o svém „rozpuštění“ a Miloš Zeman pak musel vyhlásit předčasné volby. I tak však Rusnokův kabinet vládl přes půl roku. ODS v předčasných volbách pak totálně propadla, přestože její hlavní tváří byla právě Němcová, politička nezatížená žádnými skandály z minulosti. Voliči se prostě od ODS odvrátili, aféra Petra Nečase připravila ODS o 60% voličské přízně (!!) a místo 20% (volby 2010) získala ODS něco přes 7%. Němcová tak na své kůži zažila, jak dokáže být politika „krutá“. Její současný odpor k Zemanovi chápu právě tak, že díky jeho rozhodnutí nejmenovat novou vládu na čele s Němcovou prožila ponížení, ze kterého viní Zemana.
Přesto po loňských volbách nebylo postavení ODS zdaleka tak beznadějné, jak o tom dnes ODS hovoří. Samozřejmě, volební výsledek ukázal, že ANO s podporou SPD a KSČM má ve sněmovně pohodlnou většinu. Nicméně, politika ODS, její odmítání byť jen o něčem s Andrejem Babišem jednat, jen umožnilo vydávat Babišovi jeho jednání s SPD a KSČM za jedinou variantu, která mu zbyla. Umíráček za demokracii, o kterém Němcová mluví, je tak i umíráčkem za pasivní politiku ODS plnou „velkých slov“ o „trestně stíhaném premiérovi“. Jestliže dnes ODS ústy Petra Fialy tvrdí, že ANO je „levicové“ hnutí, je to důsledek i pasivní rezistence ODS. Společné programové průniky, které vzešly z jednání ANO a KSČM skutečně nemohou být nic jiného než levicové.
Obávám se, že dnešní politika ODS nepovede k tomu, co si od ní slibuje Fiala, tj. k návratu ODS do postavení „catch-all party“, tj. strany, kterou volí všechny věkové i ekonomické skupiny voličů. ODS se před očima mění na stranu typu Unie svobody či někdejší ODA, která oslovuje spíše intelektuální vrstvu voličů z menších měst. ODS vyklidila prostor, a proto se dnes jedná o vládě v trojúhelníku ANO, SPD a KSČM/ČSSD, kde komunisté alternují se sociálními demokraty. Však také Jiří Zimola velmi ocenil Zemanův projev. Miroslava Němcová tak zažívá derniéru „staré ODS“ s tím, že nová, Fialova tvář ODS, nijak zvlášť netáhne.
