Karel Kříž patří mezi autory, které si občas přečtu nejen na blogu iDnes.cz. Proto jsem se nechal navigovat na jeho článek – i když s drobnou chybou byčích šíjích. Ten článek lamentující nad vším jako „důsledek politiky býčích šíjí se zlatými řetězy“ u čtenářstva „zabral“ a přinesl svému autorovi pořádnou porcičku karmy. S tím může být bloger Kříž zajisté spokojen.
Bohužel, je to jen tisící a první verze o tom, že základem českého kapitalismu po roce 1989 jsou bývalí veksláci „tunelující“ kdysi socialistické hospodářství. To hospodářství plné „poruch v zásobování“, které bylo kromě tohoto nedostatku navíc svázáno komunistickým drilem, sice postupně upadajícím, nicméně stále dobře organizovaným. Právě ony „poruchy“ v zásobování a nedostatkové zboží bylo živnou půdou tehdejších veksláckých gangů.
Po listopadu 1989 existovaly dva základní scénáře jak a kudy by se měl vývoj v tehdejším Československu ubírat. Na jednom pólu stál Václav Klaus se svou kuponovou privatizací „ šokovou metodou“ a na druhém pólu nedávno zesnulý Valtr Komárek se svou koncepcí „postupného přechodu“ k tržní ekonomice. Mimochodem – tak se o tom tehdy diskutovalo. Tématem tehdejších sporů nebyl kapitalismus jako takový, ale „tržní ekonomika“, která ovšem nikde jinde než na Západě v tehdejším světě nebyla. A ve volbách dali lidé hlas Klausovi a začala naše cesta k tržní ekonomice.
Je poměrně známou skutečností, že lidé vzdělaní mají obvykle velké mindráky z vlastního podnikání. Pokud trpí přílišným pocitem odpovědnosti, obvykle vůbec nejsou schopni se do vlastního podnikání pustit, protože mají velký strach z neúspěchu. Do podnikání se proto mnohem více zapojují lidé, kteří jsou ochotni a také schopni více riskovat. A bývalí veksláci mezi takové typy zcela jistě patřili. Nicméně, rozhodně bych se nedopouštěl tak hrubého zjednodušení situace, že v českém byznysu jeli od počátku jenom samí gauneři vychovaní socialistickým systémem permanentního nedostatku.
A co se vlivu těchto „býčích šíjí se zlatými řetězy“ na politiku týče, zcela jistě se takové případy najdou. Ostatně, to je obecný důsledek rozhodování, kdy se „býčí šíje“ přisají tam, kde je politická moc. Právě teď a v této chvíli je rozhodovací pravomoc v tomto státě výrazně vychýlena ve prospěch levice a i Křížem zmiňovaný případ vraždy vlivného člena ČSSD v Ústeckém kraji ukazuje, kde právě teď dochází k prorůstání byznysu a politiky v masovém měřítku. Česká oslabená pravice to v této chvíli zcela jistě není. Byla těmito osobami napadena v časech minulých, na krajské úrovni však již pravice nevládne dlouho a tam už se jí pijavice dávno pustili a přestěhovali se do levicových vod. Mediálně to tak sice nevypadá, protože se stále ještě mlátí již vymlácená sláma z případů starých možná deset a více let.
Nemám rád zjednodušující úvahy o české společnosti a o jakési specificky české cestě ke kapitalismu, protože se v Česku „abnormálně“ krade a korumpuje. To je přesně ten způsob „demagogie karmou“, kterou na iDnes kritizuji. Tím nejtěžším, co nás čeká, je poznání, že každý z nás je za současnou českou společnost odpovědný, Tím, jak a koho volil, nebo tím, že nevolil a ostentativně kašlal na volby. Nicméně, ideální svět neexistuje nikde na světě a články podsouvající čtenáři, že „my jsme ti nejhorší“ nejsou správnou diagnózou stavu české společnosti.
