Zavedení cla na ocel a hliník při jejich dovozu do USA zvedlo další vlnu odporu proti politice amerického prezidenta Donalda Trumpa. Francouzský prezident Emmanuel Macron si také přisadil.
Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macron jsou telefonáty s Donaldem Trumpem „děsné“. Podle něj je lepší nevědět jak se světová politika „peče“. Podobně si na Trumpa stěžuje i kanadský premiér. Trump mu údajně sdělil, že cla na dovoz oceli a hliníku jsou odpovědí na obsazení Washingtonu z roku 1812. Tehdy ale ještě Kanada neexistovala a Washington dobyly anglické jednotky.
V takto živené mediální atmosféře pokračuje i boj evropských lídrů z G7 za volný obchod. Kanada ale i evropské státy se diví, proč jsou cla na ocel a hliník uvalena z důvodu národní bezpečnosti, když jsou namířena proti ekonomikám spojenců USA. Kanada i Evropa přeci Spojené státy nijak neohrožují. To je sice jakoby naprosto jasná zpráva, cla postihují i americké spojence. Ale jen tak mimochodem jsme se z korespondence amerického prezidenta na svém oblíbeném twitterovém účtu dozvěděli, že Kanada uvalila na mléko z USA údajně až 300% clo!
Liberalizace světového obchodu za posledních třicet let jen dále prohloubila trendy stěhování celých průmyslových odvětví z drahé Evropy a USA do Asie, zejména do Číny. Naše celní orgány se neúspěšně pokoušejí omezit vliv nelegálního dovozu textilu z Číny a obecně z Asie různými přepadovkami tržišť, kde se tento textil prodává. Zabavují zboží za statisíce, za miliony se však zboží v Česku prodá. V Evropě i USA textilní průmysl vlastně jenom skomírá.
Podobné procesy proběhly i při stěhování „špinavých technologií“, tj. výroby železa a dalších kovů, do Asie, opět zvláště do Číny. Rovněž tak řada chemických technologií byla přesunuta tam, zde existují nižší standardy na ochranu životního prostředí. Jsou popsány případy barvení látek za situace, kdy jsou zbytky barviv vypouštěny do řek a otravují tamější toky.
Odvrácenou stranou stěhování celých průmyslových odvětví je pak situace, kdy tak zvaný „vyspělý Západ“, je odkázán na dovoz velmi důležitých výrobků z levné ciziny. Připomeňme, že tak zvanou „plastovou krizi“, tj. nadbytek odpadních plastů v Evropě, způsobil zákaz dovozu plastů do Číny, která se už sama doslova topí v plastovém odpadu a tamější státem řízená ekonomika rozhodnutím komunistické strany zakázala dovoz plastů. I Čína se tak brání podobně, jakoby to měly dělat i státy Západu, před důsledky liberalizace obchodu, které vedou ke ztrátám celých průmyslových odvětví nebo k nerovnováze mezi výrobou a spotřebou.
Donald Trump tak využitím zákona o národní bezpečnosti, který umožňuje americkému prezidentovi zavést cla na dovoz ze zahraničí, plní nejen svůj předvolební slib. Jestliže Spojené státy jsou čistým dovozcem jak pro Asii, tak pro EU – tj. jejich obchodní saldo je v neprospěch jejich výrobků vyvážených do Evropy a Asie – je jistá korekce, například formou cel a jiných bariér, naprosto pochopitelná.
Na schůzce G7 si chtějí evropské země i Kanada stěžovat a Trumpovi se údajně na tuto akci ani moc nechce. Rád by se podle médií více věnoval blížícímu se setkání s Kim Čong-unem v Singapuru. Nicméně, hádka je to nejmenší, co Trumpovi na současné situaci vadí. On se zřejmě hádek nebojí a podobné situace možná i vyhledává. A možná by stačilo, kdyby evropské státy G7 nabídly Trumpovi nějaký obchod, který nelze odmítnout (zvýšit dovozy energetických surovin z USA a snížit evropskou závislost na dovozech energie z Ruska), snížit tak evropské přebytky při obchodu s USA. A zcela jistě by stačilo, kdyby evropské státy v G7 zvýšily tlak na Írán a donutily ho zahrnout do jednání o zrušení sankcí i vyzbrojování Íránu balistickými raketami.
Nic na světě prostě není zadarmo a tvářit se, že volný obchod s nízkými či nulovými cly je automaticky nejlepším řešením pro světovou ekonomiku, je postoj, který bude nutné tak jako tak přehodnotit. Ať už v důsledku politiky Trumpa nebo dalších významných hráčů světového obchodu, Ruska a Číny.
