Trpí Navrátilová „transfobií“?

Martina Navrátilová se tvrdě opřela do sportovkyň, které před změnou pohlaví byli muži. Doslova prohlásila, že by proti nim nechtěla hrát.  Poté byla obviněna s „transfobie“.

Bývalá světová tenisová jednička Martina Navrátilová je pod tvrdou palbou ze strany lidskoprávních organizací. Ty bývalou československou a americkou hráčku obviňují ze „znepokojujících a hluboce transfobických komentářů“ na adresu transgenderových sportovců. A ve své kritice nekončí. „Je to šílené, podle mě je to podvádění. Jsem ráda, když mohu podpořit transsexuální ženu v jakékoliv podobě, kterou upřednostňuje, ale nebyla bych ráda, kdybych proti ní měla hrát. Nebylo by to fér,“ dodala legendární tenistka.

Začetl jsem se do diskuse pod článkem a většina názorů čtenářů podpořila stanovisko Navrátilové.  Objevily se tam i hlasy, že je „pikantní“, když se lesbička Navrátilová staví proti tomu, aby transgender sportovkyně soutěžily s biologickými ženami, nicméně byly to názory výjimečně.

Argumenty proti tomu, aby muži změnění procesem změny pohlaví na ženy mohli soutěžit ve sportu s biologickými ženami, jsou v zásadě jasné a srozumitelné. Jejich tělo se fyzicky vyvíjelo jako tělo mužské a z tohoto důvodu mají tedy jasnou „konkurenční“ výhodu vůči biologickým ženám.  Sportovní odvětví se zatím stále dělí na mužské a ženské, ženy dnes hrají prakticky všechny hry a atletické disciplíny, nikoho zatím nenapadlo, aby spolu oficiálně o tituly soupeřili například skokani do výšky se skokankami.  A přesně tuto záležitost Navrátilová kritizuje. Transgenderová „žena“ se prostě celý svůj dosavadní život vyvíjela jako muž svou stavbou těla. Může sice začít brát hormony a nechat se i operovat, nicméně její svalová hmota je jiná.

Podobný případ nyní řeší mezinárodní atletická federace v případě jihoafrické běžkyně Semenyaové. Britský deník The Times uvedl, že světová atletická federace IAAF postaví svou obhajobu v kauze Semenyaová na tvrzení, že dvojnásobná olympijská vítězka v běhu na 800 metrů je „biologicky muž“.  A zde se pouze nejedná o případ změny pohlaví lékařským zákrokem, jde o sportovkyni, která se narodila jako žena, „pouze“ má vysokou hladinu mužských hormonů.

Přitom zřejmě existuje možnost, jak tyto případy řešit. Tak, jako jsou pořádány sportovní akce pro tělesně hendikepované včetně paralympijských her, mohly by být pořádány i soutěže „bez rozdílu původu pohlaví“, tj. bez ohledu na to, zda u sportovkyně proběhla změna pohlaví nebo ne. Názor Navrátilové na to, že soupeření biologických žen a „transgender žen“ není férové, sdílím.  Není v tom žádná „transfobie“ – což je mimochodem „krásný“ terminus technicus.  Není to rovněž žádná neochota akceptovat podobné případy změny pohlaví. Nejde o nic jiné než o zdravý rozum. A ten naštěstí Martina Navrátilová neztratila.