Teroristický útok v Londýně, při němž zemřelo několik osob, a asi čtyřicítka byla zraněna, ukázal, že nelze všechny potencionální teroristy zavřít za mříže. Den poté zažily pokus o podobný čin belgické Antverpy.
Před několika týdny vydaly britské zpravodajské služby oznámení o vysokém riziku teroristického útoku v Londýně. Je pravděpodobné, že se jednalo o všeobecné varování vzhledem k velikosti Londýna a vzhledem k tomu, že policie nemůže být všude. Teroristický útok najetí autem do lidí v blízkosti Westminsterského paláce, v němž zasedá britský parlament, byl však bezpochyby plánován jako útok na podstatu britského parlamentarismu. Protože byl útočník zneškodněn policií, již se od něho víc nedovíme. Nicméně, symbolickou rovinu jeho útoku na britský systém právě poblíž parlamentu nelze vůbec pominout.
Britská policie oznámila, že pachatel byl v minulosti již několikrát trestaný, naposledy v roce 2003. Nebyl policií sledován jako možný pachatel teroristického útoku. Na seznamu policie, který čítá 3000(!) osob tak nebyl. To jen dokresluje praktickou nemožnost bezpečnostních složek být u všeho. Pokus o teror v Belgii spáchal Francouz Mohamed R. pocházející ze severní Afriky. Francie tvrdí, že to nebyl terorista, ale opilec, který prchal před policií.
Zdá se, že teror v Evropě je již trvalou součástí života. S tím, jak se blíží pád „hlavního města Islámského státu“ Mosulu v Iráku, se spekuluje o tom, že se řada teroristů z řad Západoevropanů, kteří do Iráku odešli v uplynulých letech „pomáhat“ IS, bude chtít vrátit do svých mateřských zemí s cílem pokusit se zde o pokračování svého „boje“. Nelze ale vyloučit ani to, že se budou nyní „ozývat“ doposud spící teroristické buňky v západoevropských státech aby podpořili boj IS v časech, kdy se jeho základna rozpadá.
Teror v západní Evropě má samozřejmě i mnohem větší publicitu a váhu než takováto akce někde na periferii EU. Proto jsme zatím svědky teroru v centru EU, Belgii, Francii, Německu a Velké Británii. Ve světle teroru v Londýně je ale například i opětovná snaha skotské vlády o prosazení nového referenda o nezávislosti dokladem nepoučitelnosti politiků západní demokracie. V čase, kdy by tito politici měli předvést soudržnost, se stále demonstrativně snaží o „plnění svých politických vizí“ ať to stojí, co to stojí. Je samozřejmě náhoda, že k londýnskému teroru došlo v den, kdy se ve skotském parlamentu měl projednávat bod o vypsání nového referenda o nezávislosti. Nicméně, teď se bude chvilku „držet basa“, aby se s tím samým Skotové vytasili za měsíc či dva.
Navíc se ukazuje, že jako v německém případě, může policie mít v hledáčku i potencionálního pachatele terorismu, aby ho „na chvilku“ ztratila z dohledu a následuje útok. Nedávný útok ve Francii na letišti byl zase spáchán mnohonásobným recidivistou a narkomanem. To je situace, která opravdu neumožňuje stoprocentní ochranu společnosti před potenciálními teroristy, nebo by bylo nutné sáhnout k mnohem radikálnějším metodám omezování pohybu stovkám nebo tisícům osob. To by samozřejmě společnost spíše ochromovalo, než chránilo.
Je tedy na místě uvažovat o tom, zda likvidace IS, který se v posledních několika letech dostal k moci na velkých územích Iráku a Sýrie, přinese uklidnění alespoň na územích, která IS ovládal. Syrský režim je závislý na vojenské pomoci Ruska a má zřejmě velmi malou šanci na ovládnutí celého území Sýrie. Irácká vláda je na tom obdobně a bez pomoci západní koalice by dnes nebyla v Mosulu. IS se proto zřejmě přemění v „podzemní“ organizaci a bude páchat své krutosti dále i v Iráku a Sýrii. Vraždění „samotářů“ podle londýnského či berlínského vzoru však zřejmě neustane ani v Evropě. Přitom každý takovýto útok je dalším oslabením již tak neakceschopného unijního evropského systému. Je zcela zřejmé, že společné unijní „potírání terorismu“ nepřináší výsledky a spíše problém eskaluje. Nakonec je tu i jakýsi závazek o tom, aby členské státy NATO dávaly na svou obranu minimálně 2% HDP ročně. Podle českého premiéra Bohuslava Sobotky se tak nastane dříve než v roce 2025. Především by však bylo nutné přehodnotit postavení armády v ČR, protože dávat místo současných 1,4% rovnou 2% a mít armádu v počtu současném zavání plýtváním. Pokud by ale část těchto prostředků byla zaměřena na aktivní boj proti terorismu (jak posilováním vnitřní bezpečnosti, tak zahraničními misemi v zemích ohrožených terorismem) takové výdaje by zřejmě smysl měly.
Islámský stát a jeho ideologie islamismu však nezmizí i v případě, že se podaří obsadit území, které ještě stále ovládá. Přesvědčených „bojovníků za IS“ existuje dost na to, aby Evropu terorizovali dlouho. Zdá se, že se terorem snaží IS přímo ovlivňovat politiku celé EU i jednotlivých států. Čím radikálněji budou evropské státy na útoky reagovat, tím více se v islámském světě bude prosazovat radikální islamismus mezi vládami. Turecko je toho zářným příkladem. Podobné je to i v Íránu, který sám sebe považuje za islámskou republiku. Je proto velmi pravděpodobné, že vazby islamistů z IS na představitele islámských zemí zesílí. Ostatně, Turecko bylo již před několika lety obviněno z toho, že přes jeho území probíhá legalizace obchodů pro IS. Nynější rétorika Turecka se už liší od rétoriky vůdců IS jen nepatrně. Pokud si uvědomíme, že Turecko bylo a je(?) považováno za spojence Západu v alianci NATO, musí jeho současná politika dělat starosti zejména ve velení této organizace. Pokud by se totiž v Turecku prosadily naplno islamistické tendence, porážka IS by nic neřešila.
