Tak zvaný „únik informací“ ze zprávy Ministerstva vnitra, který zveřejnil server Aktuálně.cz , obsahuje kouzelné větičky o tom, že jsou některé politické strany „trochu extremistické i trochu populistické“, a to v případě SPD.
„Hnutí SPD není z pohledu definice ministerstva vnitra extremistickým subjektem. Vybírá si ale podobná témata jako pravicoví extremisté a nezřídka k nim zaujímá i podobné názory,“ píše se ve zprávě o čtvrté nejsilnější partaji v Poslanecké sněmovně, kterou v podzimních volbách volilo přes půl milionu občanů. „V některých případech jsou vyjádření představitelů SPD i radikálnější než vyjádření představitelů tradičních pravicově extremistických stran,“ stojí dokumentu dále.
Nad tímto „únikem“ informací se lze jednak tak trochu „pousmát“, nicméně tvrdit, že nějaká strana není extremistická z pohledu nějaké definice a současně tvrdit, že vyjádření členů SPD jsou „radikálnější“ než představitelů tradičních extremistických stran, mi přijde jako poněkud schizofrenní postoj. Je to takový podivný tanec mezi vejci, který na jednu stranu říká, že ve sněmovně není extremistická strana, současně ale říká, že se tak chová. Všichni by tedy mohli být spokojeni? Obávám se, že z takovéhoto popisu „skutečnosti“ nebude nakonec spokojen vůbec nikdo.
V pořadu Události, komentáře se setkali u jednoho stolu dva bývalí členové ODS, Radim Fiala, dnes pravá ruka Tomio Okamury, a Jiří Pospíšil, dnes předseda TOP 09. Docela mne uzemnilo, když se Fiala přiznal z toho, jak „potkal Tomio Okamuru a náhle opět našel smysl politiky“. To Pospíšil prohlásil, že je stejným Pospíšilem co byl v ODS, alias TOP 09 se metamorfozovala do „béčka“ ODS?
V pořadu zazněla ukázka, kterou poslancům ve sněmovně přehrál na kameru ČT Miroslav Kalousek, v němž Okamura hovoří o tom, že Romové jsou bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. Na konci druhé světové války u nás bylo podle Okamury deset tisíc Romů, dnes jich je přes tři sta tisíc. Český statistický úřad však poskytuje zcela jiné údaje. Podle údajů ČSÚ žilo v Česku v roce 2001 (novější údaje se mi nepodařilo zjistit) pouze 11746 Romů, kteří se ke své národnosti přihlásili. Z toho je patrné, že lže buď statistika nebo Okamura. Spíše to však vypadá na to, že čísla statistiků, která zahrnují jen „uvědomělé“ Romy, jsou zavádějící. Však se také pokusy o stanovení počtu romského obyvatelstva dle fyziognomie staly předmětem ostrého politického boje a takové pokusy skončily fiaskem.
Rovněž tak spojení „bezpečnostní riziko“ je evidentně chápáno jinak TOP 09 a SPD. Zatímco TOP 09 podle Pospíšila chápe bezpečnostní rizika jako záležitosti mezinárodního postavení Česka (NATO, EU), Okamura pojem bezpečnostního rizika evidentně zaměřuje na kriminalitu.
Problém politického extremismu tak v českých podmínkách do značné míry ztrácí smysl. V poslanecké sněmovně máme od roku 1990 trvale usazenou komunistickou stranu, která má stále v programu vybudování beztřídní společnosti, pouze to halí do mlžného oparu „demokratických stanov“. I v případě komunistů se zprávy Ministerstva vnitra nemohou vyhnout tomu, že exponenti komunistů i v poslanecké sněmovně hovoří „radikálně“.
A bylo by zřejmě vůbec velmi zajímavé, kdybychom měli z pohledu „české definice extremismu“ posuzovat i politické strany v zahraničí. To by byla zřejmě přímo žeň extremismu od španělských nacionalistů v Katalánsku přes Národní frontu ve Francii, Hnutí pěti hvězd v Itálii atd., atd.
Zdá se mi, že zprávy o extremismu v tom duchu jak se vžily v Česku, jsou naprosto bezcenným kusem popsaného papíru a slouží jenom k politickému „vymezování se“. Pokud jsou komunisté extremisté (já osobně o tom absolutně nepochybuji), měla být jejich činnost buď pozastavena, nebo úplně zakázána. Závěr, že strana SPD není extremistická podle definice, ale její členové se chovají extremisticky, jsou nesmyslnou konstrukcí. Opět, pokud SPD není extremistická, pak není a další „dovysvětlování“ nemá smysl. Anebo, co když samotná definice extremismu je zavádějící, a pak je zpráva ministerstva jen povinným slohovým cvičením, které slouží k politickému přetahování.
