Je mnoho indicií, že by za otravou bývalého dvojitého ruského agenta mohlo být Rusko. Zda otrava Sergeje Skripala byla posvěcena samotným Vladimirem Putinem, však jasné stále stoprocentně není.
Otrava dvojitého ruského agenta Sergeje Skripala , jeho dcery a jednoho britského policisty látkou, která se označuje termínem „novičok“, je závažným trestným činem spáchaným na území Velké Británie. Po několika dnech vyšetřování pokusu o trojnásobnou vraždu vystoupila v britském parlamentu britská premiérka Theresa Mayová s tím, že existuje řada indicií, která vedou do Ruska. Britský ministr zahraničí pak prohlásil, že rozkaz k použití „novičoku“ musel vydat přímo ruský prezident Vladimir Putin. Británie vyhostila 23 ruských diplomatů, jako odvetný krok vyhostilo stejný počet britských diplomatů i Rusko. Rusko poté oznámilo, že „novičok“ mohl pocházet z bývalého Československa či dokonce přímo z Británie. Británie to ihned odmítla jako naprosto nepodložené, vlády Česka i Slovenska odmítly, že by „novičok“ mohl pocházet z území bývalého Československa.
Podle vyšetřovatelů byly stopy jedu nalezeny v zavazadle Skripalovy dcery, která za svým otcem do Británie přicestovala nedávno z Ruska. Dcera Skripala je stále ruskou občankou a je pozoruhodné, že Rusku trvalo několik dní, než na tuto skutečnost reagovalo a požadovalo od Británii vysvětlení otravy své občanky.
Existuje velmi mnoho důvodů, proč by za otravou Skripala a jeho dcery mohlo Rusko opravdu být. Rusko už jednou otravu svého bývalého agenta Alexandra Litviněnka s největší pravděpodobností provedlo, a to radioaktivním poloniem. LItviněnko, agent ruských tajných služeb KGB a FSB, ostře vystupoval proti ruské politice v Čečensku a emigroval do Británie v roce 2000. V roce 2006 byl otráven poloniem a na následky otravy zemřel koncem listopadu. Britské soudy dospěly k závěru, že za otravou Litviněnka bylo Rusko. Za pachatele vraždy označil soud Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna. I v tomto případě bylo vzneseno podezření, že otrava Litviněnka byla „posvěcena“ Vladimirem Putinem.
Zrada příslušníků ruských tajných služeb se podle všeho trestá smrtí. Je to zřejmě výstraha všem stávajícím agentům ruských tajných služeb aby si moc dobře rozmysleli, zda budou sloužit Rusku nebo zradí. Právě to, že zrada se trestá smrtí, může být silným motivem k tomu, aby ruské špiony nenapadalo zrazovat svou zemi kvůli velkému finančnímu prospěchu. Skripal se do Británie dostal díky výměně vězněných agentů mezi Ruskem a Velkou Británií v roce 2010. Je pozoruhodné, že jeho syn zemřel v roce 2017 (ve 43 letech) při návštěvě Petrohradu. Nyní se podle britských zdrojů někdo pokusil zavraždit Skripalovu dceru a jako „vedlejší efekt“ došlo k otravě Skripala a nejméně jednoho britského policisty. Britská média zmiňují ale i jiná podezřelá úmrtí ruských občanů ve Velké Británii v relativně mladém věku. Zdá se, že britské podnebí řadě ruských občanů příliš nesvědčí.
Žerty stranou. Přesvědčení britské vlády o tom, že za otravou Skripala a jeho dcery je přímo ruský prezident Putin, vychází nejspíše z pohledu na současné Rusko jako zemi jednoho „diktátora“, bez jehož vědomí se v Rusku i mimo něj nestane nic. Ruská oficiální místa však vydala prohlášení, že Rusko už své bývalé agenty „netrestá smrtí“. To by mohlo znamenat, že je nechává žít a likviduje „pouze“ jejich rodinné příslušníky? Velmi podivné se mi však jeví zejména načasování otravy několik málo dní před ruskými prezidentskými volbami. Nezdá se mi, že by Putin vědomě riskoval tak vážný mezinárodně politický konflikt s Británií. Spíše to vypadá na to, že ruská tajná služba pracuje natolik „samostatně“, že se takovými detaily jako jsou ruské prezidentské volby, nezabývá. Možná, že Putin své podřízené v tajných službách mohl i „seřvat“ za to, co provedli. Nelze však ani vyloučit, že otrava bývalého ruského agenta může u podporovatelů Putinovy politiky vyvolat jenom další silné emoce o jejich vůdci jako o člověku, který se Západu vůbec nebojí a získá mu ještě nějakou tu desetinku procenta navíc.
Mnohem horší je však to, že se současné Rusko staví do role ochránce a podporovatele íránského režimu ajatolláhů, s nímž i po dohodě s Tureckem porcuje území Sýrie. Právě na tomto bojišti již prokazatelně byly použity chemické zbraně i proti civilistům. Chemické bojové látky byly použity přesto, že měly být pod dohledem Ruska a USA v čase prezidenta Baracka Obamy zlikvidovány a je velmi pravděpodobné, že alespoň část si syrský režim Bašára Asada ponechal a část mohla padnout do rukou Islámského státu. Rusko tak svým spojenectvím s íránským šíitským režimem mění poměr sil v arabském světě a podporuje šíření minoritního islámského šíitského směru na úkor převažující sunnitské víry v arabském světě s cílem oslabit další regionální arabskou mocnost, Saúdskou Arábii. A právě Saúdové se již nechali slyšet, že pokud Írán získá přístup k jaderným zbraním, budou usilovat o jejich získání také. Rusko tak otravuje nejen své bývalé agenty, ale ,přeneseně řečeno, i mezinárodní politiku podporou Íránu, který by rád změnil status quo na Blízkém a Středním východě.
