Úvodník Astona na Neviditelném psu je zamyšlením nad současným Ruskem. Je to stát, který pro své cíle využije všechny možnosti, které má. A tím jsou zejména jaderné zbraně.
Dejme nejprve slovo Astonovi: Putinovo Rusko se stalo agresivním státem prodchnutým divokým nacionalismem, totéž platilo o Hitlerově Německu. Pohoršení a odsudky jsou na místě. Až na to, že to funguje a že masírování mladých lidí skutečně podporují odhodlání popadnout pušku a odmašírovat někam někoho zabít.
Ano, zcela jistě je současná ruská politika zaměřená na úplné zničení Ukrajiny v hranicích po rozpadu SSSR. Dnes se navíc konstatuje, že bylo hrubou chybou nechat bez reakce ruskou anexi Krymu po Majdanu v roce 2014. Nicméně, považuji situaci na Ukrajině tragickou i z toho důvodu, že se americká zahraniční politika příliš málo věnovala tomu, že je Rusko jadernou mocností a že pokud s ním nechce jít do otevřeného konfliktu s obrovským rizikem světového konfliktu jadernými zbraněmi, měla vůči Rusku postupovat mnohem asertivněji. Samostatnou kapitolou je pak politika ukrajinského vedení na čele s Volodymyrem Zelenským. Kdo jiný než Ukrajina a její lídři by měli znát ruskou mentalitu a politiku a mít ji tak zvaně přečtenou.
Proto konstatuji, že americké předpovědi ruské intervence na Ukrajině jsou v rámci faktické politiky administrativy Joea Bidena svým způsobem tragické. Stažení amerických vojenských poradců před ruskou invazí na Ukrajinu bylo právě zdůvodňováno tím, že by střelba mezi ruskými a americkými vojáky vedla ke třetí světové válce. Nikdo z amerického vedení však nepočítal s tak výrazným postupem ruské armády až k řece Dněpr s tím, že Rusko v prvních týdnech invaze zabralo bezmála čtvrtinu ukrajinského území. Pak se sice ruské jednotky stáhly od Kyjeva a od hranic Ukrajiny s Běloruskem, toto však bylo vydáváno za důsledek ukrajinské ofenzívy, což nebyla pravda. Rusko stále okupuje asi 20 % Ukrajiny.
Od počátku ruské agrese Rusko otevřeně vyhrožuje jaderným arsenálem, což v dnešní době připouštějí už i „analytici“, jejichž postoje vlastně vůbec nestojí za vážnou úvahu. Pokud bych měl jen stručně shrnout naše „analytiky“, tak Ukrajina už zvítězila. Tolik planých předpovědí o ukrajinské protiofenzívě, jak se „do dvou měsíců“ Rusko zlomí apod.
Příklad1 (10.3.2022): Evropa čelí největšímu ohrožení za poslední dekády. Ruské jednotky nelítostně postupují územím Ukrajiny. Nabízí se otázka, kam je schopen Putinův režim dojít. Podle experta Michala Lebdušky Rusko směřuje ke kolapsu, Ukrajinci jen musí vydržet. Větší zapojení Běloruska nehrozí. Evropany teď čeká především výzva udržet solidární postoj, který nám v minulosti scházel.
A Lukáš Visinger, tento největší „optimista“ věštící konec Ruska v řádu měsíců, například 11.5.2022 tvrdil i toto: Ukrajina zaznamenává v posledních dnech řadu vojenských úspěchů. Zejména u Charkova se ruský postup zastavil a Ukrajinci přecházejí do protiofenzivy. V Rozstřelu to řekl publicista a vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr. Podle něj je stále pravděpodobnější, že by Ukrajina mohla ve válce s Ruskem uspět. Dnes už Visinger měsíce mlčí a převažují zprávy o tom, že Rusko získalo zpátky téměř vše, co Ukrajina během letní ofenzívy dobyla.
Problém je tak stále stejný. Jaderné odstrašení Ruskem na Západě funguje. A navíc Rusko převedlo svou ekonomiku na válečnou výrobu a dodává ruské armádě vše, co potřebuje, zatímco Západ není schopen v počtu dodávané munice Ukrajině konkurovat. Navíc, někteří analytici už „objevili“ i to, že Ukrajina má problémy s počtem svých vojáků na frontě a nemůže v tomto Rusku konkurovat.
Ve světle výše uvedeného je zřejmé, že USA měly vést vůči Rusku mnohem asertivnější politiku a měly Rusko od invaze na Ukrajinu odradit. Místo toho si na počátku invaze libovaly, že Rusko válkou na Ukrajině „oslabí“ a nebude moci prosazovat své zájmy jinde na světě. A kupodivu, ani to se nestalo. O tom, že má Rusko jaderné zbraně, se ví od poloviny minulého století, a dokonce i Američané tvrdí, že jich má Rusko více než USA. Proto považuji americkou zahraniční politiku v Bidenové éře za zcela chybnou a rozhodně nehájí zájmy Západu tak, jak by bylo třeba.
Omluva: Opravil jsem v textu Don na Dněpr. Omlouvám se za chybu.
