Údajný expert na současné válečné konflikty Lukáš Visingr se opět po neúspěchu své propagandistické akce kolem vývoje na Ukrajině probudil a tvrdí, že útok USA na Írán je jen otázkou času.
Celou polovinu roku 2023 věnoval expert Lukáš Visingr situaci na Ukrajině. Předvídal brzké prolomení ruských pozic a nevylučoval ani osvobození Krymu. Čerpal zejména z některých prohlášení amerických generálů, kteří nešetřili předpověďmi o brzké ruské porážce. Poté, co ukrajinská protiofenzíva skončila bez úspěchu se k tomuto tematu přestal vyjadřovat.
Visingr nyní mluví o íránském režimu jako o „vlčí smečce“, která by při odstranění několika desítek lidí z vedení země prošla „obrodným procesem“.
Řádění všehoschopné smečky
Takovému kroku i v podání rozvážnějšího Bidena nahrává často opomíjený fakt: íránský režim je podle Visingra křehčí, než vypadá. Diktaturu drží u moci Rada dohlížitelů a vedení revolučních gard. A pokud by se povedlo těchto 20-30 jedinců eliminovat, režim by se okamžitě zhroutil. Co by následovalo?
V Íránu by pravděpodobně okamžitě vypukla občanská válka, ze které by v řádech týdnů či měsíců vzešla vítězně armáda. Jelikož se s revolučními gardami nemá v lásce, ráda by si s nimi vyřídila účty. Země by záhy skončila buď jako vojenská diktatura, nebo by se začala přetvářet v sekulární demokracii.
Chtěl bych panu Visingrovi připomenout, že vše vlastně začalo ne tak dávno. Po nástupu Joea Bidena do úřadu amerického prezidenta se začal realizovat Bidenův plán na „usmíření“ s Íránem. V tisku se objevovala tvrzení, že je smlouva s Íránem „za dveřmi“ a USA si od tohoto vývoje slibovaly, že se s Íránem dohodnou na všem podstatném. Součástí tohoto „usmíření“ zřejmě bylo i rozhodnutí Bidenovy administrativy stáhnout svou armádu z Afghánistánu, země sousedící s Íránem. Stažení bylo natolik chaotické, že, jak přiznávají sami Američané, většina vojenské techniky zůstala na místě a přešla do rukou islamistů.
V souvislosti s tímto „stažením“ se začala prudce propadat i podpora Bidenovi a dnes má Biden konstantní „nepodporu“ mezi americkými voliči. Jeho politiku k 3.2.2024 hodnotí pozitivně 39 % a negativně 55 % voličů. Poté se Bidenova administrativa vyznamenala i tím, že předvídala ruskou invazi na Ukrajinu, oznamovala dokonce přesný datum útoku a neudělala vlastně vůbec nic proti tomu, aby Rusko svou agresi proti Ukrajině realizovalo. Domnívám se, že za tímto vývojem mohla být spekulace o tom, že je Rusko slabé a bude odraženo a v důsledku porážky pak nastoupí v Kremlu nové vedení, které bude „gorbačovského typu“, tj. že se Rusko rozpadne. Takové spekulace přiživoval i Visingr.
Vůbec se nevzal v potaz jaderný potenciál Ruska, početní převaha ruské armády a to, že, jak dnes přiznávají i západní média, naprostá většina ruské populace považuje válku na Ukrajině za spravedlivý boj Ruska s „dekadentním“ západem. Rusko vypouští čas od času informace o tom, že by použilo svůj jaderný arzenál, a „aktivním“ je v tomto směru zejména Dmitrij Medveděv.
Problém „expertů“ typu Visingra je to, že předvídají to, co se prakticky potom nestane, ale jejich předpověď je plně v souladu s propagandou Západu. Hezky se to určitým méně informovaným lidem poslouchá, jak svědčí komentáře čtenářů pod takovými „analýzami“.
O tom, že íránský režim padne se mluví od jeho instalace po pádu šáha. Pád šáhova režimu, s nímž dokonce jednalo i socialistické Československo, byl spojen s nastolením vlády ajatolláhů, z nichž prvním byl Rúholláh Chomejní. Byl několikrát vězněn a v roce 1964 donucen k exilu. Jeho chvíle přišla o čtrnáct let později, kdy společenským systémem jedné z nejstarších monarchií na světě otřásaly ekonomické problémy a šáh byl navíc ochromen postupující rakovinou. Svými projevy a kázáními dal Chomejní opozičnímu hnutí jednotnou náboženskou formu a po šáhově odchodu do egyptského exilu se v lednu 1979 vrátil jako uznaný vůdce a stal se nejvyšším náboženským představitelem země (tzv. valije fakíh).
Írán pak zaujal tvrdou protiamerickou pozici a setrvává v ní dodnes. Podporuje Rusko dodávkami zbraní a své militantní bojovníky má dnes v Sýrii, Iráku, Jemenu, Libanonu a samozřejmě v pásmu Gaza. USA mohou proti těmto jednotkám vést vzdušné útoky, ale ty více méně nic neřeší. Mohou sice způsobit škody, ale poměr sil na daném území nezmění. Úvahy o „zneškodnění“ několik desítek činitelů iránského režimu na čele s tím, že se tento režim „zhroutí“, jsou podobného druhu, jako zprávy o tom, že ruský prezident Putin je už rok či dva mrtvý a vládne za něho „dvojník“. Jsou to bohapusté spekulace a propaganda, která je otcem myšlenky.
Bidenova administrativa tak jen dokázala, že je ve vleku událostí. Pro nás, jako příslušníky Západu, se politika této administrativy jeví jako velmi neúspěšná a je spíše dokladem postupného rozkladu síly Západu. Už za Baracka Obamy se ukázalo, že vojenská likvidace libyjského režimu byla veskrze neúspěšnou akcí, která proměnila tento stát v nástupiště ilegální migrace do Evropy. Však také sám Obama přiznal, že k útoku na Libyi neměl dát souhlas. USA měly před ruskou agresí na Ukrajinu udělat vše proto, aby této agresi zabránily. Dnes už můžeme sčítat škody, které americká politika způsobila. A naši politici straší, že po možném vítězství Donalda Trumpa v USA přijde „katastrofa“.
Západ dnes „bojuje“ navíc naprosto nesmyslný boj s klimatem, který nelze vyhrát, protože je založen na zcela nevědeckých tezích a jen sleduje, že se vytváří nová politicko-ekonomická a tím i vojenská seskupení států – příkladem je BRICS. Cílem Západu by neměl být defétismus, ale ještě horším je propagandistické vidění světa, který údajně stále Západ vede. Propagandou Západ nic nevyhraje, jen oddaluje nutná bolestivá opatření, tj. přestat bojovat s klimatem a začít opět věnovat plnou pozornost růstu ekonomiky a vrátit lidem na Západě víru ve svobodnou budoucnost. Propaganda ani v tom nepomůže.
