S velkými fanfárami vyhlášená progresivní daň fyzických i právnických osob má být údajně sociálně spravedlivá. Sobotkova strana si vůbec neuvědomuje, že tím jde proti své elitě.
Státní zaměstnanci jsou nezanedbatelnou voličskou skupinou. Je jich sice jen necelých sto tisíc, ale zajímají se o politiku státu a, to je velmi podstatné, chodí k volbám!! Logicky, protože jsou státem placeni. Vládní sestava dnes přivedla na špičkové a velmi dobře placené pozice desítky a možná stovky členů či voličů ČSSD. Jestliže tedy Sobotkova vláda vyhrožuje tím, že platy nad 50000 Kč zdaní sazbou 32%, bude to znamenat i pro dosavadní příznivce ČSSD ve státní správě snížení platu. ČSSD sice zcela jistě nezapomene na další zvýšení platů ve státní správě, ale takové jednorázové zvýšení platů, které by eliminovalo dopady vyšších sazeb daně pro vyšší příjmové kategorie, těžko prosadí.
Ty nejnižší příjmové skupiny lidí, kterým nejnižší sazba daně stejně nepomůže, protože už ani dnes díky slevám na dani žádné daně neplatí, jsou naopak voliči velmi nespolehliví a Sobotkova strana na ně vůbec spoléhat nemůže. Jak řekl předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, nové daňové „škatulky“ by dokonce zvýšily daně u lidí se středními příjmy kolem 23000 Kč. Bylo by to sice možná jen o desetikoruny, ale i to se v politice počítá.
„Velká daňová diskuse“ zástupců pěti parlamentních stran v pořadu Události, komentáře 21. února ukázala, že proti sociálním demokratům se postavili kromě opoziční ODS i vládní lidovci a hnutí ANO. Podporu návrh ČSSD získal u komunistů. Tyto skutečnosti mne vedou k velmi nepříznivému hodnocení nejen načasování, ale obecně celkového zaměření předvolebních návrhů ČSSD.
Zdá se mi, že tato strana vůbec nebere v úvahu, že to není strana dělníků a obecně nízkopříjmových skupin voličů, ale že se díky ČSSD dostali k moci nejen ve státních úřadech, ale i na radnicích velkých měst lidé napojení na tuto partaj a tito lidé budou zcela jistě figurovat ve třetím a čtvrtém daňovém pásmu, které na ně „šije“, dlužno podotknout že „horkou jehlou“, jejich vlastní strana, díky níž se dostali k moci. Budou tito lidé skutečně oporou ČSSD v podzimních volbách? Půjdou podpořit program strany, který je připraví o stovky či tisíce korun na vlastním příjmu?
Poslední týdny pozoruji, že Bohuslav Sobotka systematicky pracuje na tom, aby jeho partaj dosáhla tak na 10%. Vede mediální válku s Andrejem Babišem, kterou nemůže vyhrát ne proto, že má Babiš „pod palcem“ média, ale protože nemá pádné argumenty. Srovnal až na jednu krajskou organizaci ČSSD svou stranu „do latě“ a jde na volební sjezd své partaje s rozhodujícím počtem nominací na předsedu ČSSD. Ale už 9. března se může ukázat, že jeho politiku nepodporuje 90% účastníků sjezdu, jak by si přál, ale podstatně méně. Odvolání ministra Jana Chládka pár týdnů před sjezdem také na velký úspěch nevypadá.
Sobotkova strana tak zcela mylně sází na ekonomická opatření v době, kdy se ekonomice daří, mzdy rostou nejrychleji za poslední roky, je prakticky nulová nezaměstnanost (hodně lidí evidovaných na úřadech práce jsou totiž lidé nezaměstnatelní!). Zapomněl na to, co se učil v dobách svých počátků v politice po roce 1989. Udržet vládu je tisíckrát těžší než jí dobýt z pozice opoziční strany. Vytváří pseudoproblémy a pseudokauzy nejen vůči svým konkurentům mimo ČSSD, ale i uvnitř své vlastní strany. Nečeká ho tudíž nic jiného než volební výprask. Dlužno dodat, že si ho za svůj výkon plně zaslouží.
