Tak mi to napsal jeden čtenář. Kdyby se nes…, byl by klid. Kdyby to byla pravda, jako že není, nebyl by na světě komunismus, terorismus a další produkty diktatur.
Nedělám si žádné ambice něco někomu vysvětlovat. Přeci jen bych se ale rád dotknul tohoto tématu v souvislostech. V čase bipolárního světa terorismus také existoval, ale nebyl zdaleka tak významným problémem jako je tomu dnes. Tábor míru a socialismu byl jednoduchý. Vše podstatné se rozhodovalo v Kremlu a ani ten žádné teroristické akce nepodporoval. Čína byla v té době po „kulturní revoluci“ oslabená, ani „lekce“, kterou chtěla uštědřit svému jižnímu sousedu, Vietnamu, se jí zdaleka nevydařila. Hegemonem na straně socialistického tábora a jemu přisluhujících režimů Afriky, Latinské Ameriky a Asie byl SSSR.
Po rozpadu východního bloku a bez finanční podpory SSSR a jeho vazalů se někdejší prosovětské režimy neudržely. Jedinou výjimkou byly Kuba a Vietnam. V Africe se státy s úzkými vazbami na sovětský blok dostaly do stavu hluboké nestability a dnes v nich často dominují muslimské milice napojené na Al-Kajdu.
Oblast Blízkého a Středního východu byla také rozdělena mezi dva bloky někdejšího bipolárního světa. Saudská Arábie byla podporována USA, Irák a Sýrie sovětským blokem. Krach SSSR tyto vazby rozvolnil a Rusko současnosti se zuby nehty drží posledního státu, kde má vliv, a to Sýrie. Intervence USA v Afghánistánu proti Talibánu byla s poměrně širokou mezinárodní podporou, podobně i obě intervence v Iráku, ta první po iráckém vpádu do Kuvajtu s podporou OSN. Ta druhá proti Saddámovi Husajnovi také poměrně v široké mezinárodní koalici. Nakonec USA oznámily, že se jim v Iráku nepodařilo najít zbraně hromadného ničení (chemické bojové látky) a důvod vojenské intervence tak byl více méně anulován. Veřejné mínění proti irácké válce pak v USA rozhodlo o porážce republikánů v prezidentské volbě 2008 i 2012 a prezidentem se stal Barack Obama.
Jeho politika stahování, velká prohlášení /Praha/ o odzbrojení a další kroky jakoby paradoxně povzbudily ty síly, které dnes Obamu považují za „imperialistu“ a vyhrožují USA vraždami občanů a ty vraždy i provádějí. Velmoci mají vždy pouze dvě možnosti jak udržet v té které oblasti svůj vliv. Peníze a /nebo intervenci. Když to jde penězi, je to lepší a veřejnost to lépe přijímá. Když to penězi nejde, použije se intervence. Obamovy plány na to, že to půjde jen a jen penězi, nevyšly. Proto dnes připouští letecké údery na Islámský stát. Sklízí plody své vlastní politiky, nikoli plody politiky svých předchůdců. Konflikt s Ruskem je také plodem jeho politiky, protože Rusko na cestě k někdejší síle SSSR využívá slabosti Obamova postavení jak v USA, tak ve světě.
Rusko jako velmoc si počíná v současnosti obratněji , ale do všeho se s…. taky. Možná by mohl Obama „zapřemýšlet“ a dát nějaké letadlové lodi čtrnáctidenní „dovolenou“ a tvrdit, že USA v Iráku nezasahují, ale „nemohou bránit svým občanům, aby pomstili smrt svých spoluobčanů“. To by ale v mých očích USA klesly právě na úroveň ruského diktátora Putina.
