Prezident Zeman chce prolomit limity těžby hnědého uhlí

Miloš Zeman po zasedání Tripartity vyjádřil přesvědčení, že v nejbližší budoucnosti budou zrušeny limity omezující těžbu hnědého uhlí v severních Čechách na Mostecku. Prolomení limitů požadují i odbory.

Těžba hnědého uhlí a jeho spalování v neodsířených elektrárnách způsobily ekologickou katastrofu na konci éry bolševika v Československu. V osmdesátých letech minulého století jsem s rodinou bydlel v Ústí nad Labem a na vlastní kůži jsem tak zimu co zimu zažíval smogové situace, při nichž se koncentrace kysličníku siřičitého v ovzduší pohybovaly až stonásobně výše nad povolenými imisními limity. Těžbě uhlí padlo za oběť mnoho obcí na Mostecku – mimo jiné rodiště mé matky - Hrdlovka. Ty názvy zmizelých obcí a měst už znají jen skuteční pamětníci. I město Most bylo „přestěhováno“ a jediné, co z té doby přežilo, byl kostel, jehož unikátní přesun měl demonstrovat péči socialistického státu o kulturní památky.

Současné limity těžby uhlí brání tomu, aby z mapy Česka zmizelo další město, a to Horní Jiřetín u Litvínova. K Litvínovu by se těžba uhlí přiblížila na několik set metrů. To, že odbory propagují zánik Horního Jiřetína a ohrožení dalšího většího města, jakým je Litvínov, v důsledku povolení další těžby hnědého uhlí za současnými limity, je neseno stejnou ideologií jakým byly zlikvidovány města a obce v éře bolševika. Upřednostňují se pracovní místa a dostatek uhlí pro teplárny před zájmy postižených obcí a měst. Přitom z hlediska pracovních míst se jedná o zcela zanedbatelný počet míst, protože se těžba realizuje velkorypadly s vysokou těžební kapacitou obsluhovanými nepočetným personálem. Počet lidí, který by se musel odstěhovat, by řádově přesáhl počty „zachovaných“ pracovních míst.

Argumentace ekonomickou nutností a pracovními místy je jednostranná. Uhlí pro teplárny lze zcela jistě zajistit dovozem, a to dokonce dovozem mnohem kvalitnějšího uhlí než sirnaté uhlí z Mostecka. Bolševik nakonec vždycky prosadil v této věci svou. Postavil „moderní“ paneláky, do nich sestěhoval obyvatele zaniklých obcí a měst a tím „zlepšil“ jejich bytové podmínky. Pokud bude stát opakovat tento recept na udržování obyvatel postižených obcí v ekologicky zatíženém prostoru, bude to přesně stejný postup jako kdysi. Proto se budou zřejmě stále více zvyšovat nabídky majitelům domů v Horním Jiřetíně a ti dříve či později podlehnou. Předpokládám ale, že prostředky za své zbourané domy využijí jinak než koupí nemovitosti na Mostecku, a to spíše odchodem z této nešťastné lokality za čistým vzduchem. Zvýšený tlak na prolomení limitů těžby tedy způsobí další úbytek obyvatelstva v tomto území. Naprosto logicky.