Vláda oznámila tak zvaný „úsporný balíček“, který má zachránit státní finance. A místo toho, aby sklidila obdiv většiny provládních politologů, sklidila kritiku. Nikoliv za nedostatečné úspory, ale za dlouhou tiskovku.
Z názorů několika politologů vybírám závěr, protože ten se „povedl“ dokonale. Navíc také nepadlo poděkování ani obyvatelům České republiky. „Mnozí si poctivě utahovali opasky, podporovali sankce a byli solidární s Ukrajinou. Představitelé vlády sice děkovali kolegům za měsíce tvrdé dřiny na představovaných balíčcích, poděkování občanům za trpělivost, sebezapření a podporu ale chybělo.“
Co se mě jako „občana“ týče, žádné poděkování jsem od vlády nechtěl ani nečekal. Tři hodiny tiskovky jsou samozřejmě určeny pro defilé vládní „jednoty“ a „důkladnosti“ reforem. Samozřejmě, že je to přesně naopak. Mnoho slov má skrýt vlastní obsah opatření, a to se myslím docela podařilo.
Co se obsahu balíčku týče, úspory státu ve výši asi 10 miliard korun na mzdách zaměstnanců státu reprezentují v počtech asi patnáct až dvacet tisíc zaměstnanců. Jsou to řádově 2 % všech státních zaměstnanců a nijak ambiciózní toto číslo není.
Výsledná podoba změn v DPH je doslova úlitbou „sociálnímu státu“ tak jak ho vidí zejména lidovci. Tak zvaný únik informací z Ministerstva financí o dvou sazbách 21 % a 14 % s cílem vybrat navíc asi 25 miliard korun na DPH byl smeten ze stolu. Byl to takový pokusný balónek, který byl kritizován za to, že podpoří inflaci a místo toho se tedy vláda rozhodla zvýšit daně firmám a OSVČ. I toto opatření má přinést podle vlády do státní kasy 20 miliard korun, pokud ovšem firmy a OSVČ nebudou „optimalizovat“ a uskuteční nákupy, které sníží firemní zisk tak, aby firmy i OSVČ platily stejné nebo dokonce menší daně. Podobně to dopladlo se zdaněním "tichého vína"- další "balónek".
Velmi se mi líbil graf, který ukazoval, jak se vládě dařilo v roce 2022 snížit v procentech zadlužení státu vůči HDP. Je to krásný příklad hraní si s čísly – státní dluh rostl dramaticky, ale pomaleji než HDP, a proto se v procentech dluh snížil. Vliv rozhodování vlády na tento vývoj byl doslova nulový.
Výsledné snížení deficitu státního rozpočtu „balíčkem“ je tak dle mého soudu velmi marginální a jediný, kdo vládní politiku negativně pocítí, jsou naše firmy usilující o tak zvané „evropské dotace“. To, že ekonomika EU je dlouhodobě neudržitelná obecně a závislá na dotacích, je veřejné tajemství. Pokud je mi známo, velké dotační peníze se přímo rozdávají z Bruselu formou programu Horizont Evropa a tam kralují, co se úspěšnosti žádostí týče, zejména německé, francouzské, italské a španělské firmy. Brusel žádné snížení dotací pro firmy neplánuje a k tomu přispívá i náš podíl finančních příspěvků státu do bruselské pokladny.
Znamená to jediné – snížení „konkurenceschopnosti“ v dotačních titulech pro české firmy a další důvod proč nevytvářet velké zisky ke zdanění, ale investovat do svého rozvoje. Je to další důvod, který neguje vládní očekávání ze zvýšení daňové sazby o dva procentní body. Možná se nevybere na daních nejen oněch 20 miliard navíc, ale příjem z daní firem dokonce klesne.
Vláda tak s velkou pompou porodila něco, co odpovídá tak zvanému „koaličnímu průsečíku“, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Na radikální škrty nemá tato vláda odvahu a bůhví, zda vůbec někdy budeme mít takovou vládu, která tuto odvahu mít bude.
