V časech neklidných připomínajících podle mluvčího Hradu „zánik říše římské“, se najdou různé inovace na lepší ochranu státních hranic. Zatímco Miloš Zeman chce oplotit Česko, Andrej Babiš chce oplotit schengenský prostor.
Aniž bych se chtěl programově vysmívat nápadům na oplocení hranic a šmahem je označoval na projev xenofobie a bůh ví čeho ještě, je otázka lepší ostrahy hranic evropských států v současnosti samozřejmě na stole všech evropských vlád.
Ve Velké Británii se ochrana hranic diskutuje na půdě Dolní sněmovny britského parlamentu s tím, že má Británie nedostatečný počet lodí, které jsou k tomuto účelu vybaveny. S posledním nožovým útokem mladého muže v Londýně, u něhož se zatím nevyloučil ani teroristicky motivovaný útok, se úvahy o posílení ochrany území Velké Británie stanou bezesporu naléhavějšími.
Z hlediska ochrany Schengenu a „plotu“ kolem hranic států tohoto prostoru se samozřejmě nabízí paralela s problémy Británie. I Schengen má totiž naprostou většinu mořských hranic a ochrana takového typu hranice má svá specifika. Pozemní hranice na Balkáně už ploty mají (viz Maďarsko) a potom je tu dlouhá hranice s Ukrajinou a Běloruskem, kde se však zatím žádné nebezpečí infiltrace islamistů do Schengenu neprokázalo.
Postavení plotu kolem Česka by sice bylo technicky zcela jistě řešitelné, tak jak toto opatření pojal prezident Zeman, by bylo nutné zejména takový plot postavit směrem k Německu. Na hranicích s někdejší Německou demokratickou republikou byl tento plot realitou až do vybudování Berlínské zdi počátkem šedesátých let minulého století. Plot s bývalým západním Německem jsme slavnostně zničily po listopadu 1989. „Zemanův plot“ je proto symbolickým návratem před listopad 1989.
„Babišův plot“ je závislý na tom, jaká praxe se přijme při ostraze námořních hranic Schengenu. Zatím totiž slouží ostraha námořních hranic k „zachraňování trosečníků na člunech“, které pašeráci vypouštějí s nedostatečnou zásobou pohonných hmot s tím, že je námořní hlídky Schengenu „zachrání“. Plot by v takovém případě znamenal, že po záchraně trosečníků budou tito lidé vráceni na pobřeží, odkud vypluli. Dnes je to zejména pobřeží zhroucené Libye, které je k pašeráckým aktivitám nejvhodnější. Nevím, proč by měla EU v takovém případě respektovat mezinárodní námořní právo a přijímat „zachráněné“, když se jedná o aktivitu primárně privátního pašeráckého sektoru na území „nikoho“. I Španělsko stálo a stojí před podobným problémem, a na jeho hranicích s Marokem na africkém území je fyzický plot. Přesto se tam pokusy o proniknutí do evropské části Španělska přes moře v masovém měřítku nekonají, protože je španělská ostraha hranic „nemilosrdná“. Ochrana námořní hranice Schengenu tedy k vytvoření jakéhosi „plotu na moři“ vyžaduje, aby po „záchraně“ nastal odvoz uprchlíků do místa, odkud vypluli. Jen negativní zkušenost zabrání dalším, aby se o tuto „záchranou misi“ dále pokoušeli.
„Babišův plot“ má tak mnohem větší naději na úspěch, pokud se na něm státy schengenského systému dokáží shodnout nebo pokud jednotlivé napadané státy (dnes zejména Řecko a Itálie) samy nepřistoupí k tomuto kroku z prostého „pudu sebezáchovy“. Když to jde ve Španělsku, proč by to nešlo tady!
