Předseda Pirátské strany si stěžuje na negativní ohlas, který u veřejnosti vyvolává hlasování o rozpuštění strany. Nicméně, to hlasování je to nejmenší, co bych Pirátům vyčítal.
Hlasování o návrhu, jak naložit s Pirátskou stranou mezi straníky zatím dopadá pro stranu dobře. Pro rozpuštění je jen asi třetina hlasujících. Nicméně, mnohem hůře už to dopadá pro hlasování mezi čtenáři iDnes.cz. Tam v době, kdy píšu tuto glosu, hlasovalo pro rozpuštění bezmála pět tisíc čtenářů a je asi tisícovka proti.
Ale samotné hlasování je vlastně svým způsobem recesistická akce, která mi přijde sice poněkud obskurní, nicméně občas je dobré trochu popustit fantasii a trochu se i „shodit“. Mnohem více mi ale na pirátech nesedí jejich naprosto neuchopitelná domácí a zejména zahraniční politika.
Začnu tou zahraniční. Velmi mi vadí potvrzující se zprávy o žalování členů Pirátské strany na premiéra Andreje Babiše v Bruselu. Je to vlastně jistý trend, který lze pozorovat i v dalších zemích skupiny V4. Opozice v každé jednotlivé zemi V4 se obrací na Brusel jako na „záchranu“ a vyžaduje, aby Evropská komise i Evropský parlament neustále na dnešní vlády ve státech V4 „dohlížely“ a podporovaly právě a jenom názory opozičních stran. Piráti tak žalují v Bruselu podobně jako to dělala polská opozice v časech, kdy měla svého předsedu Evropské rady Donalda Tuska
Údajný střet zájmů českého premiéra zapadá do strategie vypudit Babiše z české politiky právními kličkami, když kauza Čapí hnízdo směřuje ke svému konci a pro obžalobu českého premiéra scházejí i podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana důkazy i po třech letech intenzivního policejního vyšetřování a dozorem Vrchního státního zastupitelství. Že by státní zástupce Jaroslav Šaroch vydoloval na Babiše nějakého „sólokapra“ lze jen stěží předpokládat. Mimochodem, již před zahájením hlavní fáze vyšetřování v kauze Čapí hnízdo se v záležitostech posuzování chyb či nepravd v žádostech o dotaci zmiňovalo nejvíce jméno toho, kdo žádost podepsal, jako potenciálně stíhatelnou osobu. Nepřekvapuje mne proto, že právně paní, která žádost podepsala je poslední znovu obviněnou spolu s českým premiérem. A je docela možné, že právě ona nakonec „uvízne“ v síti tohoto zpolitizovaného procesu a bude pohnána k soudu. Upřímně jí už nyní lituji.
Audity údajného střetu zájmů českého premiéra, vyprovokované právě želováním v Bruselu, svědčí nejvíce o tom, že česká politická opozice si skutečně neví s Babišem rady. Aby ale byl tento proces žalování do Bruselu úspěšný, musel by být veden mnohem více směrem k Evropskému parlamentu. Právě tam je totiž ukryt „potenciál“ hlasů, který by mohl nejvíce Babišovi zkomplikovat jeho postavení v Evropské radě. Zaznamenal jsem, že už jistá europoslankyně za německou CDU převzala rétoriku střetu zájmů Babiše naprosto vážně a bude velmi záležet na tom, zda právě ona využije své kontakty na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou (je ze stejné strany) a pak bude Babišovo křeslo v Evropské radě skutečně „horké“. Nejhorší na této situaci ale není faktický stav Babišova střetu zájmů (protože splnil české zákony a mohou se vést dlouhé právní spory, zda český zákon je či není v souladu s evropskou legislativou), ale to, že je tímto způsoben vydíratelný a může na jednáních Evropské rady vyměnit své „nestíhání“ za ústupky v jakýchkoliv záležitostech, které schvaluje Evropská rada.
Převedení českého „špinavého prádla“ na Brusel je tak dokladem postavení, kterého se „Bruselu“ dostává. Nejsme ojedinělí v žalování, podobně se chovají Španělé ve vztahu ke Katalánsku a „Zlatým hřebem“ byl postoj „Bruselu“ k Velké Británii ve snaze zabránit odchodu Británie z EU. Ke cti britských politiků i voličů bylo, že do „Bruselu“ byly vysláni po letošních volbách do europarlamentu zejména poslanci za Brexitovou stranu a ti nakonec britského premiéra v jeho zápasu o Brexit podpořili.
Piráti by se tak na rozdíl od recese s rozpuštěním strany měli velmi podrobně a vážně zamyslet nad tím, zda chtějí být dál vnímáni jako ti, co žalují do Bruselu, nebo ti, pro které je hlavním zájmem prospěch Česka. Když k tomu připočtu aktivitu pražského primátora Zdeňka Hřiba, vychází mi Pirátská strana jako spolek mladých rozhněvaných mužů a žen, který u nás supluje neúspěšné zelené. A právě v tom spatřuji největší riziko, kam by se Piráti mohli „rozpustit“ či „transformovat“.
