Pan Jiří Turner napsal obhajobu Mariana Jurečky ve stylu „Festival pokrytectví“. Obávám se, že nelze srovnávat nejen jablka s hruškami, ale „paření“ na nějakém více méně soukromém večírku a paření ministra české vlády.
Pan Jiří Turner se nám pochlubil tím, že on dne 21. prosince 2023 někde „pařil“. Píše toto: Naše předvánoční akce neměla pochopitelně na postižené a pozůstalé žádný vliv, takže nebyl ani důvod, aby nám naše veselí někdo vyčítal, a nezaznamenal jsem, že by tak někdo činil, a co vím, tak i na jiných místech se lidé chovali stejně jako jiné dny, což obecně neznamená, že by se jich tato tragédie nedotkla. Nicméně, kdyby nás měla traumatizovat každá hrůzná událost, která se stane v našem bezprostředním i vzdálenějším okolí, potažmo kdekoli na světě, a kdybychom kvůli tomu měli přestávat normálně žít, žili bychom ve stavu permanentního smutku.
Protože se pan Turner vyjadřuje obecně ke všem společenským problémům a považuje českou vládu za tu nejlepší, co zde máme a nikdy si neodpustí kritiku současné opozice, chápu jeho názory v poněkud jiném světle, než by si on zřejmě přál. V zásadě totiž obhajuje chování ministra Mariana Jurečky jako něco de facto normálního. Střílelo se, byli mrtví, ale Jurečka je nezná, jeho chování a „pařba“ na ministerstvu neměla na postižené a pozůstalé žádný vliv, takže proč si nezapařit, když to stálo tolik peněz, že ano.
A v tom je právě onen háček či v daném případě docela slušný HÁK. Marian Jurečka je ministr, o jeho kvalitě práce si myslím své, nicméně ministruje. Jde na jednání vlády po střelbě, vláda vyzývá občany k pietě za pozůstalé, připravuje den smutku, a on pak po skončeném jednání odejde na „pařbu“ a „paří“ až do půl čtvrté? Inu, paří.
Pak se to ovšem proflákne do médií a začne skutečný „festival pokrytectví“. Já to nevěděl, dozvěděl jsem se to pozdě, ukončil jsem to a další a další lži se z úst Jurečky linou do českého éteru. A přitom stačilo jenom málo – přiznat barvu, nelhat a omluvit se hned ten den, co to na Jurečku prasklo. Pachuť ministerské akce, která skutečně měla skončit, jakmile se o tom ministr dozvěděl – tj. vlastně ani neměla začít, by zůstala, ale neproběhlo by ono usvědčení Jurečky ze lhaní.
Jurečka údajně nabídl celostátnímu grémiu lidovců rezignaci na předsedu i na ministra, která však nebyla přijata. Tím se celá lidovecká partaj diskvalifikovala na posuzování morálky a spravedlnosti ve společnosti. Jeden z lidovců v médiích dokonce prohlásil, zda má Jurečka provést „rituální sebevraždu“. Ani tento pán – bývalý předseda této strany Bělobrádek – tak nevybočil z řady festivalu pokrytectví.
Závěr? Jurečka není v postavení Turnera, není to osoba více méně neznámá a platí pro něho, bohudík, jiná kritéria než pro „obyčejné“ lidi. Tak to je v politice už sakra dlouho. Ten, kdo si myslí opak, tj. že Jurečka klidně pařit mohl, si to klidně myslet může, ale pevně věřím, že u většiny lidí s tímto názorem nepochodí.
