Jiří Turner v reakci na můj článek o pozadí členství generála Petra Pavla v KSČ napsal jeho obhajobu. Upřímně mu jeho členství v KSČ odpouští, protože „odvedl kus práce pro NATO“.
Jiří Turner napsal krátkou filipiku o budoucím českém prezidentovi generálovi Petru Pavlovi. Jeho zvolení vypadá dnes velmi pravděpodobné, a proto píšu o Pavlovi jako o budoucím prezidentovi. Relativizuje jeho mladickou „nerozvážnost" , čímž byla snaha dostat se pod diplomatickým krytím na Západ a působit zde jako vyzvědač pro „tábor míru a socialismu“. Mimochodem, český historik Petr Blažek napsal o tom, že Pavel byl skutečně ve výcviku špionů s diplomatickým krytím příspěvek na Facebook, a ten mu byl jako „SPAM“ stažen a teprve po zveřejnění na novinky.cz byl vrácen na web.
„Facebook dnes změnil své rozhodnuti o údajném spamu a uvolnil opět příspěvek o Petru Pavlovi. Včera ovšem smazal dva, druhý stále posuzuje. Jsem rád, že se o tom psalo v médiích, snad to napomůže tomu, že se podobné věci budou stávat méně,“ uvedl Blažek k opětovnému zpřístupnění textu, v němž se věnuje výcviku zpravodajců před listopadem 1989. Takže se čeká, jak dopadne cenzura druhého Blažkova článku. Ano, jedná se o sprostou cenzuru, které jsme se s velkou slávou zbavili po roce 1989 a dnes tato „korektní cenzura“ kosí všechny nepohodlné názory, které odporují vládnoucím elitám.
Vraťme se však k Jiřímu Turnerovi a jeho obhajobě generála Pavla. Turner píše: Řekl bych, že podstata věci je velmi prostá. Petr Pavel od mládí toužil po vojenské kariéře. Smiřme se v tomto ohledu s tím, že na významné posty se dostanou pouze ambiciózní lidé, a ne nějací neprůbojní introverti. Jelikož u nás nebyla v osmdesátých letech žádná jiná armáda než ta lidově-demokratická, vstoupil Pavel do ní, a ke kariéře mu mělo pomoci, a také asi pomohlo, kandidátství a posléze i členství v KSČ. Ne, že by to právě lahodilo mým představám o morálce, ale voják je voják, slouží tomu režimu, který je právě u moci.
To je naprosto upřímná zpověď jinak velkého pokrokáře Turnera. Znal jsem spoustu schopných lidí mého věku, kteří by se takto nikdy nezaprodali. Ostatně, dobře si pamatuji na otcovu radu, když jsem chtěl v patnácti letech studovat filosofii a chtěl jsem jít na jedenáctiletku: „Hochu, čekala by tě tvrdá politika a komunisti. Běž studovat techniku, tam se tomu můžeš vyhnout.“ Naštěstí jsem svého tátu poslechl a šel na průmyslovku a pak na VŠCHT (jako Kalousek!!). Vysokou jsem studoval za normalizace a jen jsem slyšel o nemilosrdných čistkách na Filosofické fakultě po nástupu Gustáva Husáka. Na chemii naštěstí platily zákony přírody, a tak tam ony čistky – také byly – proběhly „kultivovaněji“.
Takže pane Turnere – voják je voják a slouží tomu režimu, který je právě u moci – jak říkáte. To se krásně nechá aplikovat například na Rusko. Vždyť ti ruští vojáci jen slouží režimu, který v Rusku je, tak proč ten údiv nad počínáním Rusů na Ukrajině. Rusko se rozhodlo Ukrajinu zničit a ruská armáda dělá jen „svou práci“. Anebo je to přeci jenom také o morálce a hodnotách a cílech?
Členství Pavla v KSČ je dlouhodobě známou věcí. To, co rozporoval „udavač“ a spolužák Pavla, je ale o něčem jiném. Pavel byl vybrán pro speciální práci výzvědné služby s diplomatickým krytím a historik Blažek jen potvrdil, že Beneš mluví pravdu včetně krycích jmen apod. Spor se tedy vede o to, že Pavel ze sebe dělá „oběť“ komunistického režimu a přitom mu ve svých 27 letech (tolik mu bylo v roce 1988) aktivně sloužil a dělal předsedu místního výboru KSČ. To je mi mnohem milejší současný prezident Miloš Zeman, který do partaje vlezl během Pražského jara, kdy se zdálo, že začíná foukat nový vítr, a opustil jí krátce po sovětské invazi roku 1968.
Pavel byl soudruh tvrdý a nepomýlený, ale pak převlékl uniformu, stal se z něho obhájce nových polistopadových pořádků a dotáhl to až do NATO – tam by se zřejmě jako špion nikdy nedostal, že ano. A to jsou ty paradoxy!
