Barack Obama svou poslední cestu ve funkci prezidenta v Evropě věnoval Německu a několika velkým státům západní Evropy. Kde zůstala EU?
Poslouchal jsem brífink Baracka Obamy a Angely Merkelové po jejich jednání v Berlíně. Byla to snůška slibů, že i nová americká administrativa zůstane věrná transatlantické spolupráci. Obama Merkelovou opět pochválil.
Poté se v Berlíně setkal s několika předsedy evropských vlád, a to Německa, Francie, Velké Británie, Španělska a Itálie, aby se s nimi „rozloučil“. Je to ne zcela překvapivá „pětka“ států. Zejména Francie vyjádřila nad volbou nového prezidenta USA Donalda Trumpa „roztrpčení“. Francouzskému prezidentovi Francois Hollandovi se „zvedl žaludek“ z výroků Trumpa ve volební kampani. Odcházející americký prezident byl pro něho nejlepší prezident, kterého si mohl přát. Obama „pětku“ uklidňoval, že i v nové konstelaci bude transatlantické spojenectví základní politikou nového prezidenta. Že to s ním ale nebude tak snadné je zřejmé.
To, co mě jako Evropana (ne)překvapuje je skutečnost, že se Obama rozloučil nikoliv s celou EU na jejím zasedání, ale pouze s pětkou představitelů největších západoevropských států. Vypadá to, jakoby EU byla dobrá pro „přerozdělování“ migrantů, ale není dobrá pro oficiální rozloučení s odcházejícím americkým prezidentem. Jakoby se velké západoevropské státy rozhodly demonstrovat svou věrnost odkazu odcházejícího amerického prezidenta. Není divu, že v takové „neunijní atmosféře“ získávají ve státech bývalého sovětského bloku prostor politici vzhlížející k Rusku, jako nově zvolený bulharský prezident.
Obamova návštěva Evropy tak ukázala plasticky to, že EU je v institucionální krizi a že představitelé EU a Evropské komise nejsou vítanými hosty tam, kde mluví západoevropské velmoci.
