- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jedna se svěřuje, že je díky tomu v současné době v péči psychiatra, protože rodina na ní „tlačí“. I druhá musí údajně stále čelit otázkám, kdy půjde na mateřskou, když už má zaměstnání.
Ve svém životě jsem zatím vždy potkával spíše muže, kteří se chlubili tím, že žádné děti nechtějí. Ony dvě dámy by tak teoreticky mohly partnery nalézt poměrně snadno. Znám i několik manželských párů, které děti nemají. Zda to bylo z důvodu „programu“ nebo proto, že se zplození potomka nedařilo z důvodů zdravotních komplikací, na to jsem se nikdy ani neodvážil zeptat. Je to vysoce intimní záležitost a nikdy mi to nepřipadalo správné.
Jsem rád, že se svou ženou máme dvě dcery, které nám přinesly spousty radostí při výchově, a jedna z nich mě už udělala dědečkem. Člověk je tvorem vysoce společenským a mít děti považuji za něco absolutně normálního. Nejde jen o samotné „předávání genů“, ale především o náplň svého života, když vidíme, jak z malého kojence postupně vyroste dospělý jedinec.
Přitom mít či nemít děti je otázka takřka hamletovská. Je to o životní filosofii, o smyslu života, i o svých osobních plánech. I člověk bezdětný nemusí zůstat na konci života sám. A na druhou stranu, děti nemusejí ještě znamenat absolutní jistotu, že se o něho ve stáří někdo postará. To, co do svých dětí vložíme, nám vrátí. Pokud z nich vychováme bezcitné sobce, zůstaneme sami třeba s kupou dětí. To však většinou není obvyklé.
Takže na závěr – je to vysoce individuální volba každého člověka zda bude mít či nebude potomky. Znám i mnoho žen, kde touha po dětech byla obrovská a zdravotní důvody to překazily. Jenom bych chtěl těm dvěma ženám z článku popřát, aby svého svobodného rozhodnutí nemít děti nikdy později nelitovaly.
Další články autora |
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč