Řecká levicová vláda dosáhla v jistém směru svých předvolebních cílů. Socialismus, jako systém „rozdělování chudoby“, jehož dominantním rysem jsou dnes v Řecku „fronty na peníze“, je krutou realitou současnosti.
Fronty u bankomatů a i u některých bank, které mohly otevřít jenom proto, aby si v nich mohli peníze vybrat důchodci, jsou hitem zpráv z Řecka. Znalci poměrů však současně dodávají, že stále ještě převážná část řeckého obyvatelstva podporuje politiku Syrizy a věří svému vůdci Tsiprasovi. Po letech nedostatečných, quasi reformních kroků, se stále ještě o něco větší část voličstva chystá v nedělním referendu zamítnout návrhy Eurozóny na pokračování pomoci.
Současné nelehké období pro „obyčejného člověka“ jen posiluje v radikálně levicově orientovaných vrstvách odpor k „diktátu EU“. Bez financování z EU, Eurozóny zvláště, se však nedostatkové hospodaření, tak typické pro někdejší socialistické státy východní Evropy, usídlí v Řecku na delší dobu. Dnešních 60 euro denně na hlavu se tak postupně může snižovat. Bez přísunu finančních prostředků z Evropské centrální banky by samozřejmě finanční toky v Řecku zcela zamrzly.
Ať už řecká krize vyústí v nějakou „novou“ dohodu s Eurozónou nebo ne, Řecko je ilustrací, kam může levicová ideologie státní finance dovést. Obdobná krize je dnes například i ve Venezuele, která už znárodňuje a kde leží ladem neobdělávaná, znárodněná půda. To jsou jen dva křiklavé případy současnosti ze států, které zdaleka nepatří k těm chudým částem světa, ale které se díky radikální levicové, v případě Řecka neskrývané marxistické politice, ocitly jakoby mávnutím proutku v socialismu.
Chceme-li tedy navštívit zemi, kde „dneska“ znamená naše „včera“, máme jedinečnou šanci. A ještě se u toho můžeme vykoupat v teplém moři.
