Emmanuel Macron před svou návštěvou Prahy, kde se zúčastní oslav sta let od založení Československa, poskytl médiím rozhovor, kde předkládá své vize budoucnosti EU.
Češi a další občané zemí visegrádské čtyřky (V4) by si měli vzít za své heslo „Evropa jsme my”. Členské státy by měly přestat dělat z Evropské unie obětního beránka, na kterého svalují vinu, když se jim to hodí. EU potřebuje další integraci a nebude se ohlížet na země, které by ji chtěly jen blokovat. V rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny (HN) to uvedl francouzský prezident Emmanuel Macron. V pátek navštíví Prahu. Pro odblokování Evropy nabízí Macron dvě zásady. Žádný stát nesmí být vyloučen z žádného projektu a každý musí mít možnost účastnit se od začátku nebo až později spolupráce v různých oblastech.
K situaci v Maďarsku se vyjádřil takto: Podle Macrona je vývoj právního státu v Maďarsku znepokojivý. „Nemůžeme odsuzovat rozpočtový deficit a neodsuzovat demokratický deficit!” poznamenal. Zdůraznil také, že smyslem řízení podle článku 7 není trestat, ale vést dialog a upozorňovat.
Poněkud nejednotnou směs názorů na budoucnost EU předvedl francouzský prezident Emmanuel Macron. Na jedné straně nevidí problém v respektování odlišných názorů, na druhé straně tvrdí, že se EU musí rozvíjet a nebrat ohledy na ty státy, které by chtěly jenom blokovat. Oba názory francouzského prezidenta nelze než podrobit kritice.
Pokud si Francie cosi usmyslí a bude to v tandemu s Německem prosazovat a dá tomu punc „pokrokové integrace“, pak mohou nastat pouze dvě situace. Buď bude francouzsko-německý tandem prosazovat svůj postoj bez ohledu na to, co si myslí ostatní státy s tím, že hrozí další polarizace uvnitř EU právě na starý západ a nový východ. Nebo budou respektovány názory, které s návrhy souhlasit nebudou, a bude se složitě hledat kompromis. Pak zřejmě uslyšíme ozvěnu Macronových slov o tom, že jsou opět státy, které „blokují další integraci“.
Co se tak zvaného demokratického deficitu v Maďarsku týče, je to poměrně nebezpečná politická konstrukce, která se může lehce vymknout kontrole. Nikdo zatím nepředložil a zřejmě ani nepředloží žádné důkazy o tom, že by nová Orbánova vláda získala v poslanecké sněmovně ústavní většinu podvodem, tj. zfalšováním výsledku voleb. V tom případě by maďarská opozice už dávno křičela z plných plic. Problém neposlušného Maďarska je právě v tom, že není ochotno tančit rituální tanečky kolem záležitostí migrace, které se vedou v Bruselu, v Paříži a Berlíně.
Ve Francii samotné však ani Macron nemá vše pod kontrolou. Zatím se sice jeho vláda těší většinové podpoře v parlamentu, samotná popularita Macrona však povážlivě klesla na hodnoty, kde se pohybovala popularita jeho socialistického předchůdce.
Co se teze – nelze neodsuzovat deficit rozpočtový a mlčet k deficitu demokratickému – týče, hovoří Macron o zdá se stěžejním problému dnešní EU. Itálii je evidentně kazajka jednotné evropské měny těsná. Již mnoho let italská ekonomika stagnuje a důvodem stagnace je podle všeho právě jednotná evropská měna, která je pro Itálii příliš „tvrdá“. Nová italská vláda se snaží do ekonomiky „napumpovat peníze“ zvýšením rozpočtového deficitu a neohlíží se na bruselská varování ani na mezinárodní finanční instituce. Pokud by snad Evropská komise chtěla spor s Itálií o deficitu dotáhnout do konce, musela by zřejmě navrhnout nějaký postih. To by ale jen prohloubilo příkopy a vedlo k dalšímu oslabení EU. Podobně i v případě Maďarska by bylo nutné z pohledu Macronovy vize integrované Evropy přijít s trestem, opět s dopadem na další oslabení vazeb uvnitř EU.
Docházíme tedy k závěru, že případné trestání neposlušných států je politicky neprůchodné a odtud tedy plyne jediné. Další a další integrace dle přání Macrona je proto spíše přáním než realitou. Jistě se Macron o leccos pokusí, ale zřejmě jen s malým dopadem. Francie sama není zdaleka v takové hospodářské kondici, aby si mohla diktovat podle německého vzoru. Macronovy plány ale často narážejí i v Německu a co z nich nakonec bude, není zdaleka tak horké jak to z Macronových názorů vypadá.
