ČSSD na svém volebním sjezdu uložila novému předsedovi, aby při jednání o vládě s Andrejem Babišem trval na tom, že vláda „nesmí mít podporu SPD“ a účast trestně stíhaného je „zásadní problém“.
Politici ČSSD Jan Hamáček a Jiří Zimola hýřili optimismem po svém jednání s Andrejem Babišem. Sám Babiš prohlásil, že ČSSD je první strana, která je ochotna jít s ANO do vlády. Mimochodem, není to pravda, první stranou, která nabídla ANO vládní spolupráci je SPD Tomio Okamury. Ale to jsou ti „fašisté“, že. Je velmi pravděpodobné, že ČSSD je schopna vyřešit i „zásadní problém“, a to účast trestně stíhaného člověka ve vládě. Když na tom strana trochu zapracuje a použije své „konexe“ u policejního prezidenta, jeví se mi možné, že trestní stíhání bude buď úplně zastaveno, nebo pozastaveno k „došetření“. Ve hře je „zájem státu“.
Nicméně, ochota sociálních demokratů spolupracovat ve vládě s podporou komunistů stojí za pozornost. Musíme si totiž položit také docela „zásadní otázku“: Je podpora pro vládu ANO a ČSSD ze strany komunistů přijatelnější než podpora od Tomio Okamury a SPD. Pokud ČSSD říká „ano“, co se za tímto souhlasem vlastně skrývá?
Pokud vezmeme programové priority ČSSD v sociální oblasti, jsou prakticky totožné nejen s komunisty, ale i s SPD. Jak komunisté, tak SPD podpoří návrh Babiše na nejvyšší zvýšení starobních důchodů v historii České republiky. Dokonce si oprávněně myslím, že proti tomuto zvýšení už nebude ani Miroslav Kalousek, o ODS nemluvě. Ta bude sice namítat něco o rozpočtové odpovědnosti, ale to je asi tak vše. Za TOP 09 teď evidentně bude alespoň do ČT mluvit Markéta Pekarová Adamová a Kalousek bude „odstaven“. Podporu sociální politice vlády zcela jistě slíbí i STAN. Lidovci nyní budou chvilku zticha, ale dle své tradice - rádi se přidají.
V zahraničně-politické oblasti je pozice KSČM pro ČSSD poněkud lepší v tom, že komunisté nyní netlačí „na pilu“ a nepožadují odchod Česka z EU. Netlačí dokonce ani na vystoupení z NATO, pokud tato organizace bude přísně dodržovat všechny články Washingtonské smlouvy. SPD sice požaduje vystoupení z EU a jedná s ANO o obecném referendu, podle něhož by bylo v budoucnu možné vypsat i referendum o EU, ČSSD se tomu brání s tím, že o „zásadních otázkách“ zahraničně -politické orientace, zejména o našem členství v EU a NATO, by se nikdy hlasovat nemělo. A to je pro ČSSD nedobrá situace. Věřím, že oněch 7% posledních „mohykánů“, co ČSSD na podzim volilo, nechce z EU vystoupit. Ale těch 13%, o které sociální demokracie přišla, zřejmě ano. Bude-li ČSSD stále tak „proevropská“ a „pronatovská“, voliči jí zpátky na milost nevezmou. ČSSD by proto měla být mnohem ostražitější a neměla by tak jednostranně nadbíhat EU. Velmi se jí to nevyplatilo (viz neúspěch Jiřího Dienstbiera nejprve ve vládě, nyní i na sjezdu). Naprosto stejné dilema má i německá SPD, kde jí voliči houfně prchají k AfD. A to stranu do voleb vedl „zkušený a ostřílený Martin Schulz“. Dodávám - právě proto, že jí vedl, tak německá SPD dopadla tak jak dopadla!
Je navíc velmi hloupé označovat ty, kteří ve své politice preferují odchod z EU a omezení nebo vystoupení z NATO, jako „fašisty“. Takový slovník, naposledy použitý ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, je jednak nepravdivý a zbytečně nahání k Okamurovi další a další ovečky. Je to a bude to zřejmě právě SPD a Okamura, kteří budou stále více přebírat hlasy voličů nespokojených se stavem svým i společnosti, která jim „nepřeje“. SPD je tak velkým nebezpečím jak pro ČSSD, tak pro KSČM.
Na závěr jsem si ponechal rozbor posledních výroků Tomio Okamury a dalších jeho stranických kolegů k táboru v Letech u Písku. To je materiál, kterými mainstreamová média dehonestují SPD a líčí tuto partaj jako „fašisty“. Sám Okamura pak dostal na ČT mnoho minut k tomu, aby všechny nálepky SPD jako „fašistická a xenofobní strana“ označil za nesmysl a prohlásil, že on ani SPD nezpochybňuje holocaust. Můžeme tomu věřit a nemusíme. Uvidíme.
Nicméně, komunisté mají naprosto stejný problém. Stále jsou mezi jejich členy i poslanci lidé, kteří přebarvují historii Československa po roce 1945 a nikdy jednoznačně neodsoudili dobu, ve které vládli. Vládu strachu pomocí justičních vražd (Milada Horáková je zřejmě ten nejznámější případ) a později „jemnějšími“ metodami vyvlastňování půdy „kulakům“, zničením venkova a jeho přeměnu na „socialistickou velkovýrobu“ podle sovětského vzoru, trvalou perzekuci politických odpůrců a v neposlední řadě i úpadkem pohraničí po odsunu německého obyvatelstva. Za to vše a za 41 let své totalitní vlády se komunisté nejenže neomluvili, ale řada z nich tehdejší politiku KSČ dodnes obhajuje.
Pokud tedy je pro ČSSD lepší podpora od komunistů než od Okamury, je to spíše sázka na stranu, která existuje jako nástupkyně KSČ v České republice od roku 1990. Okamurovi se už jedna partaj rozpadla a politici ČSSD by si přáli i to, aby zkrachovala i druhá partaj Okamury. Fakticky je ale podpora komunistů vládě ANO a ČSSD stejný „malér“ jako podpora od SPD. Babiš má pravdu, že komunisté se hodili už i v minulosti (první volba Václava Klause prezidentem v roce 2003), nebo Paroubkova „hra na pat“, když ČSSD a KSČM měly stejný počet mandátů jako pravicová ODS, lidovci a Strana zelených po volbách 2006.
Lze proto pouze a jenom konstatovat, že při srovnání podpory KSČM či SPD pro vládu ANO s ČSSD ve smyslu „co je horší, nebo lepší“, je podpora obou těchto stran vládě více méně ekvivalentní. Výhodou SPD je to, že má o 7 poslanců více než klub KSČM. Je pravdou, že se Babišovi bude podpora komunistů lépe vysvětlovat i v EU a Bruselu zvláště. Špičky EU totiž nikdy komunisty neprovažovali a nepovažují za „nebezpečí“, zato vidí „rudě“, když jim ve Francii hatí plány Marine Le Penová a německá AfD je na tom s pověstí u špiček EU podobně jako naše SPD. I proto Babiš preferuje podporu právě od KSČM. Nicméně, a to je potřeba na závěr dodat: Hlasy ČSSD Babiš potřebuje právě a jenom pro hlasování o důvěře, pak už si vystačí s podporou KSČM a SPD. I proto budou chtít sociální demokraté křesla ve vládě, protože pouhá tolerance vlády by jim k ničemu fakticky nebyla. Rýsuje se tak situace, v níž ČSSD obětuje za účast ve vládě lepší volební výsledek v dalších volbách do poslanecké sněmovny.
___________________________________________________________________
Poznámka pod čarou - komickým výsledkem jednání mezi ANO a ČSSD byl komentář Jana Hamáčka i Jiřího Zimoly. Za ANO se jednání totiž zúčastnil pouze Andrej Babiš , další dva vyjednavači nebyli přítomni kvůli nemoci a zahraniční cestě. Jan Hamáček a Jiří Zimola na brífinku po jednání stále opakovali, že je "ANO" neodmítlo aby se vyhnuli tomu, že jednali jenom s Andrejem Babišem. To nedopadne pro ČSSD dobře.
