Petr Třešnák napsal komentář o novém nejvyšším státním zástupci ve stylu hanopisu někdejšího Rudého práva, pouze s obráceným znaménkem. Jmenování Igora Stříže do nejvyšší funkce žalobců budí vášně.
Vláda ČR rozhodla na návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové jednomyslně o jmenování dosavadního náměstka nejvyššího státního zástupce Igora Stříže do funkce nejvyššího státního zástupce. Stříž vystudoval práva ještě v dobách totality. Podle Wikipedie : V letech 1982 až 1986 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté působil jako vyšetřovatel a vojenský prokurátor. Před rokem 1989 byl také několik let členem KSČ. V roce 1994 se stal státním zástupcem u olomoucké pobočky Krajského státního zastupitelství v Ostravě, o dva roky později byl přeložen k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, kde byl v letech 1997–2007 náměstkem. Na tuto funkci rezignoval poté, co byl na návrh tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké v souvislosti s trestním stíháním Jiřího Čunka odvolán olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan (ten se pak obrátil na správní soud, který odvolání zrušil). V lednu 2011 přešel na Nejvyšší státní zastupitelství, kdy byl na návrh nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana jmenován ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem do funkce prvního náměstka nejvyššího státního zástupce. Na starosti měl odbory trestního řízení, mimořádných opravných prostředků, závažné hospodářské a finanční kriminality a mezinárodní odbor.
Členství soudců a prokurátorů v KSČ bývalo za vlády KSČ „samozřejmostí“, bez níž nebylo možné v převodové páce komunistické diktatury – prokuratuře a soudech - pracovat. Soudci a prokurátoři se po pádu komunismu členské legitimace KSČ rádi zbavili, to jim však nebránilo většinu žalob na „neoprávněné“ vedení v seznamech konfidentů StB posuzovat „blahosklonně“ – v naprosté většině případů rozhodli ve prospěch stěžovatele. Vzhledem k tomu, že KSČ prošly za totality miliony osob a alespoň krátce v ní byli i lidé, kteří jsou dnes progresivními médii propagováni jako „morální autority“ (Pavel Rychetský), komunistickou minulost mělo či má spousta politiků, kteří dnes nemohou komunistům přijít na jméno.
Kritika bývalých komunistů je v zásadě vždy oprávněná, protože tito lidé vesměs využívali mocenský monopol KSČ ke svému osobnímu prospěchu. Něco jiného je ale využívat bývalé členství v KSČ jen tehdy, pokud se to autorovi komentáře „hodí do krámu“. Právě tento způsob žurnalistiky reprezentuje Petr Třešňák ve svém komentáři Stříž je symbolem komunistického bezpráví. Vláda tak plivla do tváře všem obětem totalitního režimu Vybírám některé věty z Třešňákova komentáře:
Jeho jmenování je tedy odporné a jde proti všem demokratickým hodnotám i principům, které přinesl Listopad 1989. Je nemyslitelné si představit, že by po druhé světové válce v poraženém Německu měl v justici klíčové postavení bývalý člen gestapa či wehrmachtu. V České republice je ale možné, aby se člověk, který šel tak významně na ruku nelidskému komunistickému režimu, ocitl ve funkci nejvyššího státního zástupce.
Upřednostňování bývalých stranických kádrů neustále dehonestuje svobodu a demokracii. Dosadit bývalého komunistického vojenského prokurátora na post šéfa žalobců je opravdu návratem do odporného režimu a děje se tak v přímém přenosu. Pokud budou v justici ve vysokých funkcí lidé jako Stříž, nikdy se neodstřihne od komunistické minulosti.
Jmenováním doktora Igora Stříže, který je symbolem komunistického bezpráví, jsme spadli do obrovského morálního bahna. Klesli jsme na absolutní dno. Ale hlavně jsme ublížili perzekuovaným obětem komunistického režimu. A to hodně bolí.
Třešňákův komentář je přesně tím typem nenávistného komentáře, se kterými tak ráda pracovala komunistická žurnalistika. Je jen znaménkově obrácen. Nezbývá mi, než upozornit na dění kolem (ne)rezignace Pavla Zemana, bývalého nejvyššího státního zástupce. Využiji článek Petra Koláře, který o zákulisí výměny na postu nejvyššího státního zástupce napsal komentář: Politický diář: O tvrdohlavé Marii a údajném bianko šeku. Poslední měsíce (Pavla Zemana ve funkci nejvyššího státního zástupce- pozn. autora) už byly turbulentní. Zeman prý vždy přišel s návrhem, kam by ho mohli „upíchnout“. Nakonec se ale nikdy na ničem nedohodli. Může to být jen drb, ale podle některých zpráv Zeman dokonce sepsal rezignační dopis. V něm byl prý smířlivý a zdaleka ne tak ostrý jako letos v květnu, kdy při oznamování odchodu mluvil o neustálém tlaku ze strany Benešové. Navíc měl prý Zemanův list ještě jednu zvláštnost – nebylo na něm údajně uvedeno žádné konkrétní datum, ke kterému se má odchod uskutečnit. Jakýsi bianko šek. Dopis měl podle kuloárních zvěstí v rukou vicepremiér a šéf ČSSD Jan Hamáček.
Pavel Zeman – onen „nekompromisní bojovník za nezávislost žalobců“ si tak počínal zjevně „diplomaticky“ a hledal pro sebe to nejlepší místečko. Nedivím se, pouze konstatuji. Nicméně, a uvádí to i Wikipedie, z níž na počátku komentáře cituji, Igor Stříž byl jmenován náměstkem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana na jeho vlastní návrh. Jak je možné, že Pavel Zeman do funkce jmenoval člověka, který je podle Třešňáka „symbolem komunistického bezpráví“. Nebo jinak, jako náměstek Stříž symbolem komunistického bezpráví není a nebyl? A nepošpinil náhodou Pavel Zeman český systém státních zástupců, když si jako náměstka vybral právě „symbol komunistického bezpráví“?
Pokud si „pokroková“ média dál budou hrát na „hrdinu Pavla Zemana“ a „darebáka prokurátora Stříže“, jen ukáží hloubku svého pokrytectví. Ke škodě věci skutečně nezávislého postavení státních zástupců i soudců v našem právním systému.
