(I)legální migrace: Od teorie k praxi

Současná světová politika žije dvěma fenomény. Tím prvním je prosazování klimatické změny jako dílo lidské civilizace a druhým je migrace nejen mezi státy ale napříč kontinenty.

V tomto komentáři se zaměřím zejména na fenomén migrace, protože ten dle mého mínění již zásadně ovlivňuje politiku v řadě států tak zvaného Západu a na přístupu k migraci dnes probíhá jasná dělící čára mezi tak zvaně „progresivními“ silami a „reakcionáři“. Protože progresivisté, ať už na území EU nebo USA či Kanady, do značné míry ovládají média, politická konfrontace mezi příznivci migrace a jejími odpůrci se v současnosti nese zejména v duchu akcentování humanismu v progresivních médiích. Ti, co s migrací nesouhlasí, jsou nálepkováni jako „krajně pravicoví“ a podsouvá se těmto politikům neúcta k hodnotám, na nichž údajně stojí a padá západní společnost.

Nejprve ale musíme definovat či redefinovat samotné pojmosloví.  Migrace se stala tématem OSN a na základě toho OSN přijala Globální pakt OSN o migraci (plným názvem Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci; anglicky Global compact for safe, orderly and regular migration). Je zajímavé, že slovo „regular“ se do češtiny překládá mnoha způsoby, mimo jiné i jako „odpovídající zákonům“. Pro české slovo legální existují dle slovníku dva výrazy – legal a lawful.  Slovo „regular“ se také překládá do významu „obvyklý, běžný“. V tomto významu by pak mohl být Globální pakt OSN o migraci chápán jako snaha regulovat něco, co je „běžné“ a je tedy tomu třeba dát jakousi „fazonu“.  Český překlad dle Wikipedie jako by naznačoval, že kromě legální migrace existuje i migrace ilegální. Anglické adjektivum irregular se také do češtiny překládá jako protiprávní či závadný, běžnější je však význam neregulérní či nepravidelný. Pro adjektivum ilegální lze v angličtině použít i slovo illegal, právě ve spojení illegal alien – ilegální přistěhovalec.  Aniž bych byl nějakým vynikajícím znalcem angličtiny, natož angličtiny právnické, považuji volbu slova regular místo legal v názvu paktu v angličtině, za signifikantní matení pojmů.

Teorie migrace je založena na tom, že migrace je základním právem člověka.  Je jistě zajímavé, že anglický text výslovně uvádí, že pakt OSN o migraci nerozlišuje mezi legální a ilegální migrací, ale mezi regular and irregular migration. Kromě toho text paktu nerozlišuje ani mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem. V zásadě sice mají státy právo „regulovat“ migraci, nicméně musí dodržovat „mezinárodní právo“. Jestliže tímto právem má být právě pakt OSN o migraci, je budoucnost nalinkovaná. Státy, které sice pakt odmítnou, mohou postupovat v otázce migrace „suverénně“, nicméně existuje-li již jednou na půdě OSN schválený pakt o migraci, budou tyto státy pod trvalým tlakem „harmonizovat“ své právo dle tohoto paktu.

Nyní budeme velmi teoretizovat. Pokud by chtěla nějaká osoba ze státu A emigrovat do státu B, měla by o to požádat příslušné orgány státu B. Ty by měly o žádosti rozhodnout na základě údajů, které si vyžádají. Pokud stát B vydá souhlasné stanovisko, může se osoba přesunout ze státu A do státu B, pokud stát B vydá zamítavé stanovisko, osoba musí zůstat ve státě A.  Jak ale vypadá praxe? Pomiňme situaci v USA, která se změnila za vlády prezidenta Donalda Trumpa naprosto zásadně ve směru rozšíření hraniční zdi mezi USA a Mexikem. To zcela jistě nový prezident Joe Biden změní a situace se vrátí k „normálu“, tj. hromadné ilegální migraci z Latinské Ameriky do USA.

Evropa, resp. EU, má z pohledu ochrany vnějších hranic EU přeci jenom docela podstatnou výhodu. Velká část hranic je tvořena vodami Středozemního moře, z východu brání ilegální migraci Ukrajina a Rusko a migrantům tak zbývají jenom pozemní hranice Bulharska a Řecka. Do Řecka se ještě mohou přeplavit na řecké ostrovy blízko Turecka. Současná řecká vláda ale není k ilegální migraci vstřícná a migranti tráví dlouhé měsíce a roky v táborech na řeckých ostrovech.  Další možností je současná velmi exponovaná trasa z Libye do Itálie. Ta byla jistou dobu dokonce hlavní trasou ilegální migrace i díky tomu, že Libye je zcela rozvrácený stát, na jehož území soupeří o moc dvě frakce a kvete tu obchod s migrací.  Co víme o migraci přes Itálii je to, že většina migrantů má v sobě virus covidu a že každý migrant zaplatí nemalé prostředky pašerákům za možnost nastoupit do gumového člunu k cestě do Evropy. Nyní je sice situace s vyzvedáváním člunů s migranty horší než před několika měsíci, nicméně i tak se stále ještě najdou lodě neziskových organizací, které migranty nalodí a dovezou do italských nebo maltských přístavů. Migranti, zejména ze států rozvrácených islamisty či jinými „osvobozujícími armádami“, v nichž ekonomika skomírá, samozřejmě o přijetí v EU nežádají. Prostě se jenom vydají na cestu, samozřejmě bez jakýchkoliv dokladů, jen aby dosáhli svého cíle. V této souvislosti lze proto konstatovat, že teorie paktu OSN o migraci je jedna věc a praxe naprosto odlišná.

V této souvislosti je však třeba připomenout i další rys, který se při hlasování v OSN projevil. Reprezentanti zemí, odkud migranti utíkají, vesměs hlasovali pro pakt o migraci, proti na plénu bylo pouze PĚT členských států OSN (mezi nimi USA, Česko, Maďarsko, Polsko a Izrael), později se proti vyslovily i další státy EU jako Rakousko, Slovensko, Chorvatsko a další. Státům, odkud migranti utíkají, se dříve říkávalo „rozvojové země“. To však v éře politické korektnosti nelze dále používat, fakticky se ale na ekonomické situaci lidí v těchto státech nic zásadního nezměnilo. Pokud tito lidé vidí, že situace v jejich zemi stagnuje či se zhoršuje i díky válečným konfliktům – typicky v Sýrii, Afghánistánu a některých státech Afriky – chtějí z této reality zmizet co nejrychleji, zvláště, pokud mají zprávy o tom, že se jejich známým podařilo do EU proniknout. Z mého pohledu naprosto pochopitelný tlak, který se obecně nazývá ekonomickou migrací.

Nicméně, pod skořápkou této migrace však pronikají do EU i lidé s jinými cíli než jenom mít se dobře či lépe než doma. Už i vládní politici ve Francii připouštějí, že islamistický terorismus využívá metody ilegální migrace k tomu, aby tenoristé pronikli na území EU a spáchali zde vraždy a teror na naprosto nevinných lidech. Otřesné jsou přitom vraždy, kdy jsou obětem uřezány hlavy. A z Francie dokonce přicházejí zprávy o tom, že jsou mezi školáky ve Francii ti, kteří s vraždou učitele souhlasí! (Mimochodem, ČT ukázala dopadení dvou osob v Berlíně, které jsou podezřelé z krádeže uměleckých předmětů z drážďanské galerie. Pouze v titulku jsem pak zachytil, že jeden z pachatelů je Abdulah – prostě Němec jak poleno!)

Závěr:

Valné shromáždění OSN schválilo v roce 2018 Globální pakt OSN o migraci. Ten přiznává migraci statut základního lidského práva, nerozlišuje mezi ilegální a legální migrací, nerozlišuje mezi uprchlíky kvůli přírodním katastrofám nebo válkám a ekonomickými migranty. Tento pakt však byl odmítnut řadou států EU. Nicméně, mezinárodní rámec pro migraci tak byl ustaven a je velmi pravděpodobné, že se právní názor v něm obsažený bude postupem doby vydávat za standard, který je třeba dodržovat. I ty státy, které ho dosud nepřijaly nebo dokonce odmítly, tak budou vystaveny silnému tlaku na změnu postoje. V této souvislosti upozorňuji na politiku EU, která podmiňuje výplatu dotací z rozpočtu EU „vládou práva“, což odmítá Maďarsko a Polsko jako hrubé vměšování do vnitřních věcí. Hovoří se i o „nové dohodě“ o migraci, která vrací do hry povinné kvóty a pokud by stát odmítl být solidární, musel by se „vyplatit“. I tato politika by tedy vedla k tomu, že by stát, který odmítne přijmout migranty, dostával menší dotace – dotaci by dostal, ale musel by zaplatit „výkupné“. Migrace tak zůstane stěžejním bodem politické agendy v následujícím období i v EU a pokud zůstanou vnější hranice EU bez ostrahy tak, jako doposud, přiliv migrantů poroste. I Česko bude vystaveno tlaku přijímat migranty pod hrozbou platby finanční kompenzace. To bude příští praxe.