Premiér Andrej Babiš navštívil Polsko a před jednáním s polským premiérem zavítal i do centrály Frontexu ve Varšavě. Podle médií pak údajně mírnil svou kritiku Frontexu.
Podle novinky.cz : „Z hlediska monitoringu a návratové politiky dělají skvělou práci,“ řekl po návštěvě Babiš s tím, že si dovede představit větší zapojení Frontexu mimo evropský kontinent
Zmírnil tak dřívější kritiku, v níž poukazoval, že podle řady států zmíněná agentura vůbec není potřeba. Posílení kapacit Frontexu ze stávajících zhruba 1500 lidí na 10 tisíc, stejně jako navýšení rozpočtu o deset miliard eur během sedmi let, jak navrhuje Evropská komise, však stále odmítá. Mimo jiné s poukazem na to, že migrační vlna oproti vrcholu v roce 2015 výrazně opadla a že jednotlivé státy by měly využívat především vlastní pohraniční stráž.
V kritice plánovaného rozšíření Frontexu podpořil Andreje Babiše i polský premiér Mateusz Morawiecki. „Obáváme se, že zvětšení prostředků na Frontex by znamenalo zmenšení prostředků ve strukturálních a regionálních fondech EU,“ řekl polský premiér.
Paralelně s informacemi o návštěvě Babiše v Polsku proběhla na stránkách novinky.cz i anketa. Podle asi 80% čtenářů je Frontex „na zrušení“.
V čem je „zakopaný pes“. Česká veřejnost a nejen ona prostě a jednoduše vnímá realitu toho jak Frontex jako organizace mající na starost ochranu schengenského prostoru ve skutečnosti funguje. Pokud se Babiš rozplývá nad tím, jak Frontex „monitoruje situaci“ a pomáhá při řešení „návratové politiky“, přeložme si tato slova do reálného stavu. „Monitoring“ je krycí název úplné lhostejnosti k tomu, jak ilegální migrace probíhá. Jen jednou či dvakrát - vícekrát jistě ne - jsme se z médií dozvěděli, že díky činnosti Frontexu byli ilegální migranti vráceni do země, odkud vypluli, tj. Libye. Jinak se námořní činnost ve Středozemním moři skutečně omezuje jen na popis stavu.
Jestliže Frontex konstatuje, že rapidně klesla ilegální migrace do Itálie, není to bohužel zásluhou Frontexu ale nové italské vlády, která přestala povolovat vylodění v italských přístavech. Ilegální migrace proto nabrala na síle ve Španělsku, které projevilo ochotu přijímat migranty. K tomuto monitoringu ale Frontex fakticky nepotřebujeme.
Údajný obdiv Babiše k „návratové politice“ je rovněž na krátkou poznámku. Nikde jsem se nedočetl kolik neúspěšných žadatelů o azyl Frontex vrátil do zemí, odkud migranti přišli. Po uzavření dohody s Tureckem se objevila nějaká čísla (řádově stovky) vrácených neúspěšných žadatelů. Nyní se tyto počty v médiích neobjevují.
A jsme u jádra věci. Miliardy euro na posílení Frontexu bez toho, aby se změnila práva Frontexu vracet zadržené ilegální migranty přímo „při činu“ zpátky do zemí, odkud vypluli na moře, jsou skutečně vyhazováním peněz a v tom s Babišem souhlasím. Hlavní problém je však úplně jinde. Jasně se ukazuje, že největší naději na boj s ilegální migrací představují vlády jednotlivých států, které mají ochranu své hranice současně jako ochranu schengenského prostoru. Politika nové italské vlády je toho dokladem. A další problém je rovněž jasně definovatelný. Země cílová pro ilegální migranty, tj. Německo, je tragicky rozpolceno mezi příznivce imigrace a odpůrce. Velké zisky zelených ve volbách v Bavorsku jdou i na konto hesel „migranti vítejte“ a podpora imigrace do Německa zaznívá i z podnikatelských kruhů.
Posílení Frontexu až na deset tisíc osob je ve světle výše uvedeného jen mrháním finančních prostředků. Jasně se ukazuje, že nejvíce pro ochranu schengenského prostoru mohou udělat státy na schengenské hranici, pokud mají opravdový zájem ilegální migraci udusit. I zde se tedy ukazuje, že politika „více EU = více Frontexu“ je chybou a jediným reálným řešením je aktivní role jednotlivých států EU na schengenské hranici. Spoléhání se na „solidaritu“ pak logicky vede k pokusům přerozdělovat pomocí kvót a vydírat „nesolidární“ státy ve stylu prohlášení Jeana Claude Junckera.
