K blížícímu se sedmdesátému výročí „Vítězného Února“ připravuje mnoho organizátorů demonstraci, která má připomenout toto neslavné výročí. Za socialismu jsme ostatně vítězství pracujícího lidu slavili každoročně s "vážnou" tváří.
Výbor Podnikatelských oborů (podle lidovky.cz) - správně však má být Podnikatelských odborů - je jedním z pořadatelů demonstrace. Jsme přesvědčeni, že lidé jako Andrej Babiš a struktury kolem prezidenta Miloše Zemana zneužívají svoji moc pro vlastní prospěch a jsou velkou hrozbou pro demokracii v Česku,“ tvrdí Radomil Bábek, předseda výboru Podnikatelských oborů a jeden z pořadatelů.
Google mi však na dotaz „podnikatelské obory“ neposkytl žádnou relevantní informaci a teprve záměna za „odbory“ byla trefou do černého. Pan Radomil Bábek tak v roce 2015 pod titulkem Jak se stokrát opakovaná lež (o EET) má stát pravdou horoval proti EET. Tehdy se ale Bábkova společnost nazývala Asociace podnikatelů a manažerů, v níž Bábek byl opět, jak jinak, předsedou. Nyní, po zkušenostech s EET víme, že ne všechny „lži“ o EET byly pravdivé a ne všechny „pravdy“ o EET se potvrdily. Nicméně, v této poznámce mi jde zejména o to identifikovat pořadatele akce, která je vlastně jenom velmi okrajově zaměřena na připomínku bolševika, ale jde vlastně o odpor zejména proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi.
Kritiku si Babiš rozhodně zaslouží za mnoho věcí, zda tou hlavní má být zrovna EET, si však nejsem jistý. To samé se týká i „struktur kolem prezidenta Miloše Zemana“. Rozhodně by mě více potěšilo, kdyby pan Bábek prohlásil, že nikoli „lidé jako Andrej Babiš“ a „struktury kolem prezidenta“, ale přímo Andrej Babiš a Miloš Zeman jsou cílem protestu na připravované demonstraci. Bylo by to férové a úplně bych tomu rozuměl.
Bábkova „formulace“ totiž otevírá další prostor k otázkám, jací další lidé jsou „jako Babiš“ a kdo jsou to ony „struktury kolem prezidenta“. Ten, kdo kolem svých úhlavních politických nepřátel „našlapuje“ tak, že je přímo nejmenuje, je mi docela nesympatický.
Podobně se ostatně ale vyjadřují i „renomované“ strany, jako ČSSD. Ač mohu mít a také mám k předsedovi Senátu Milanu Štěchovi řadu výhrad, jeho návrh, aby ČSSD nevstupovala do vlády, v níž by zasedal Andrej Babiš z důvodu jeho trestního stíhání, je však jasný a srozumitelný. Místo toho přijal sjezd ČSSD „konsenzuální“ usnesení Jana Hamáčka, že „trestně stíhaná osoba ve vládě je zásadní problém“. Navíc bych Janu Hamáčkovi doporučil, aby se, pokud se tak již nestalo, nechal od Milana Chovance „nabrífovat“ jak že to s tím trestním stíháním vlastně bylo.
Stojí jistě za zmínku, že právě v době, kdy si připomínáme komunistický převrat z února 1948, jsou komunisté stranou, která je v rozhovorech o podpoře menšinové vlády Andreje Babiše v jednání nejdále. Nejsem si však zdaleka jistý tím, zda je to jen a pouze vina Babiše a KSČM. Ihned po oznámení volebních výsledků přeci bylo zřejmé, že Babiš takovou možnost mít bude. A politici tak zvaných „demokratických stran“ mu to svou chybnou politikou naplno umožnili. Dokonce bych viděl vzdálenou paralelu mezi událostmi z roku 1948 a současností. I tehdy nekomunistické strany neviděly, že podáním demise menšiny členů vlády (bez účasti například Jana Masaryka) uvolňují komunistům cestu k „ústavnímu řešení“ krize, pokud tehdy již vážně nemocný prezident Edvard Bebeš demisi přijme. STAN teprve před pár dny „napadlo“, že by mohly vládu ANO s Babišem také tolerovat a nyní to „napadá“ i ČSSD. Otázka je tak jasná - nejsou těmi, kteří dláždí cestu k moci lidem „jako“ Babiš a „strukturám kolem prezidenta“ politici „demokratických stran“?
To je ale úplně jiná otázka, na kterou připomínka únorového komunistického puče v režii Podnikatelských odborů neodpoví.
