Čeští klimaalarmisté chtějí „uhlíkovou neutralitu“ do roku 2025

Čeští klimaalarmisté  z české odnože Extinction Rebellion tvrdí, že ČT nedostatečně informuje o klimatické katastrofě a hodlají proti tomu protestovat.

Podle nich Česká televize porušuje článek 19 svého kodexu. V něm se praví, že v případě vážného ohrožení zdraví, bezpečnosti či majetku by měla ČT svým vysíláním výše zmíněné chránit. To ale podle aktivistů momentálně nedělá. „Klimatická krize naléhavě a vážně ohrožuje bezpečnost, zdraví i majetek obyvatelstva,“ prohlašují rebelové na facebookové stránce protestu. Ten se má konat před zpravodajskou budovou na Kavčích horách v Praze mezi páteční jedenáctou a dvanáctou hodinou……. Kromě dostatečného informování veřejnosti o klimatické hrozbě požadují například uhlíkovou neutralitu do roku 2025.

Stojí za to propočítat, jaký stav je ve oblasti produkce  kysličníku uhličitého v Česku. Následující tabulka udává stav produkce kysličníku uhličitého k území Česka (většina údajů o roční spotřebě je za rok 2018)

	Spotřeba
Hnědé uhlí	39,2	122
Černé uhlí	4,1	14,2
Zemní plyn	5,7	15,8
Benzín	1,6	5,2
Nafta	4,5	14,8
Celkem	-	172,4

Největším „spotřebičem“ kysličníku uhličitého je v přírodě les. Udává se, že jeden hektar lesa dokáže za rok vyprodukovat až 10 tun kyslíku, který vzniká fotosyntézou v zelených listech a jehličí stromů.  Procesem fotosyntézy se z kysličníku uhličitého a vody produkuje kyslík a nová dřevní hmota.

Česká republika má na svém území asi 34% lesů. Pokud bychom předpokládali, že hektar českého lesa je schopen vyprodukovat 10 tun kyslíku ročně (kůrovcem postižené lesy lze zcela jistě z této úvahy vyloučit), byl by český les teoreticky schopen absorbovat ročně kolem 35 milionů tun kysličníku uhličitého. Produkce kysličníku uhličitého v Česku je pět krát větší než by zdravé české lesy dokázaly absorbovat. I kdybychom zalesnili celé Česko, uhlíkovou neutralitu bychom nedosáhli. Zanedbali jsme produkci i spotřebu kysličníku uhličitého ze zemědělství (z chovu zvířat a pěstováním obilí, kukuřice a dalších plodin). Závěr, že česká „uhlíková stopa“ přesahuje spotřebu kysličníku uhličitého na našem území, tím ale není nijak zásadně dotčen.

Ponechme na okamžik stranou to, že vliv kysličníku uhličitého na klima (současné změny klimatu stále ještě nevybočují z toho, co svět zažíval v minulosti) není zdaleka takový, jak o něm alarmisté hovoří.  Pokud bychom ale měli do roku 2025 dosáhnout „uhlíkové neutrality“, museli bychom prakticky zcela vyloučit z české ekonomiky uhelné elektrárny a výrazně omezit automobilismus založený na benzínu a naftě. Jednoznačně by na taková opatření bylo nutné vynaložit v ČR stovky miliard korun, možná desítky stovek miliard korun během příštích 6 let. To je absolutně mimo realitu.

Velmi složité bude dosáhnout uhlíkové neutrality i do roku 2040, k čemuž se již zavázalo Německo a Brusel by rád takovýto požadavek prosadil v rámci celé EU. Co však považuji za téměř jisté je to, že i kdyby se to v EU a USA nakonec podařilo zajistit, světová produkce kysličníku uhličitého poroste dál. To může vést jenom k dalším projevům nenávistného ekoalarmismu ke všemu, co současná civilizace nabízí. Právě bezvýchodnost alarmistických tezí, které svým vyznavačům nenabízí žádné pozitivní východisko, je důvodem k růstu pesimismu mezi vyznavači a může vést k radikalizaci podobné současnému islamismu.

Co se informování ČT o klimatu týče, považuji naopak českou televizi za poplatnou tezím o klimatické katastrofě podobně, jak to líčí ekoalarmisté. Jejich nadávky na ČT jsou tak jednak neopodstatněné, jednak  povedou k dalšímu vytěsňování zdravého rozumu z média veřejnoprávní služby a teze o neodvratné katastrofě tak nebudou mít v ČT žádného oponenta.