Čas od času se na anglo-amerických webech objeví něco o současném životě bývalé stážistky v Bílém domě v čase prezidenta Billa Clintona. Není to sice in, ale stane se to.
Poslední zpráva o Monice Lewinské se týká jejího interview v izraelské televizi. Moderátorka se jí dotázala, zda stále očekává osobní omluvu exprezidenta Billa Clintona v jejím případu z konce devadesátých let minulého století. Na tento dotaz Lewinská odpověděla, že „lituje, ale nebude v rozhovoru pokračovat“ a odešla ze scény.
Poté se vyjádřila tak, že se před zahájením rozhovoru dohodla s moderátorkou, že se otázky nebudou týkat jejího pobytu v Bílém domě a bývalého prezidenta Billa Clintona. Tuto dohodu moderátorka porušila, a proto odešla během interview.
Média připomínají, že se Lewinská v minulosti vyjádřila tak, že se jí Clinton za své chování nikdy osobně neomluvil. Sám Clinton se vyjádřil tak, že se jí za své chování omluvil mnohokrát prostřednictvím sdělovacích prostředků. Osobně s ní však nehovořil.
Je úsměvné, že Lewinská, která je dle mého názoru pro média zajímavá právě a jenom proto, že měla poměr s Clintonem během jeho prezidentství, se „vyhýbá“ otázkám týkajícím se právě jejího vztahu s Clintonem. Dělá ze sebe „oběť“ a prezentuje se tak. Současně však žádá, aby jí média nepřipomínala tu jedinou „zajímavost“, pro kterou se o ní zajímají. Pozoruhodná rozporuplnost osobnosti.
Taková je však doba, tak zvaná „postfaktická“. Neptejme se na fakta, ptejme se na „ideály“. Není mi jasné vlastně jediné - jaké „ideály“ Lewinská ztělesňuje?
