Jistý diskutér označil můj článek za „blábol“, mám mu prý ukázat experta, který by předpovídal pokles cen ropy na polovinu. Ten, kdo si ale hraje s ohněm, se obvykle spálí.
Velkohubost a napoleonská sebevědomost ruského prezidenta Putina, pocit neomezené moci, rozhodování o osudech cizích území a lidí, kteří v žádném případě netoužili po ruském objetí, vyvolala ve světě největší krizi od skončení studené války. Té války, kterou Moskva na celé čáře prohrála a která donutila ruského prezidenta Jelcina rozpustit SSSR.
Celá devadesátá léta se Rusko z rozpadu SSSR a východního bolševického bloku vzpamatovávalo. Bylo nutné přestavit dosavadní stereotypy založené na vysávání východoevropských ekonomik. Československo dodávalo do SSSR potraviny a výrobky těžkého strojírenství za dodávky ropy. Naše současná zemědělská produkce je přibližně na polovině až třetině. Výroba masa se snížila oproti roku 1989 více než dvojnásobně, produkce brambor klesla asi pětinásobně, u obilí činí pokles asi 20%. Výroba mléka klesla o necelých 50% při současném zvýšení dojivosti téměř o sto procent! Výrazně stoupla jenom produkce řepky, a to přibližně čtyřikrát, díky produkci řepkového oleje jako přísady do motorové nafty. Vše, co se za socialismu vyrobilo navíc proti současnosti, putovalo do Ruska. Rusko si muselo zvyknout na to, že za potraviny bude platit dráže.
Ruská ekonomika se musela přizpůsobit novým podmínkám a po finanční krizi z roku 1998 a nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu se ruská ekonomika zvedla ze dna. Rusko spolupracovalo se Západem, západní investice do Ruska výrazně vzrostly a celá ekonomika byla na vzestupu. Finanční krize z let 2008/2009 sice Rusko postihla také, ale i tento pokles byl překonán.
Ještě na jaře letošního roku hovořil Putin o tom, že je růst ruské ekonomiky „nepřijatelně slabý“. Kvůli propadu kurzu rublu od počátku roku už o deset procent je navíc ohrožen cíl inflace, který centrální banka pro tento rok stanovila na pět procent. "Musíme udržet inflaci na přijatelné, nízké úrovni," řekl Putin.
Poté přišla okupace Krymu a jeho anexe, do rusko-amerických vztahů se vrátila studená válka, přišly první sankce Západu, po sestřelení civilního letadla nad územím ovládaném ruskými vojáky další sankce a odvetné sankce Ruska. Odvetné sankce přitom pravděpodobně postihly ruskou ekonomiku ihned, protože vedly k hledání nových dodavatelů potravin do Ruska a ti využívali situace a dodávky do Ruska si nechali dobře zaplatit.
Pokles cen ropy nastal v polovině roku. Je možné, že byl uměle vyvolán s cílem oslabit ruskou ekonomiku. Ta současnou cenu ropy nebyla schopna absorbovat, což vedlo k pomalému oslabování rublu tak, že oslabování přešlo do exponenciální závislosti v posledních několika dnech.
To všechno samozřejmě nemohli na počátku letošního roku znát žádní experti, natož ruští. Nicméně, světová ekonomika a politika spolu zcela jasně souvisí a USA využili všech možností k tomu, aby Rusku zkomplikovaly život. Všechna bombastická prohlášení Putina a ministra zahraničí Lavrova z počátku roku až do nedávné doby jsou odváta uraganem kolapsu ruského rublu. Zcela jasně se ukazuje, že Rusko nemá na to být hlavní ekonomickou mocností světa. Ruští oligarchové sčítají ztráty a budou za to logicky obviňovat Putina. Rusko čeká krutá zima a Putin bude mít hodně starostí. Dobře mu tak.
