Ministryně financí Alena Schillerová uvažuje o tom, že v rámci daňové úpravy sníží zaměstnancům daně a zvýší odvody do zdravotního pojištění. Cílem této operace má být eliminace plateb státu do zdravotního pojištění.
Na zdravotním pojištění z odvodů z mezd je zajímavé hodně věcí. Mimo jiné se vůbec nejedná o „pojištění“ v pravém slova smyslu, ale o státem definovaný příjem zdravotních pojišťoven. Ty sice mohou vykazovat i jistou aktivitu a nabízet „připojištění“, tomu se však v našem státě, ve kterém je zdravotnictví „zadarmo“ ,příliš nedaří.
V Událostech na ČT se probírala možnost, že by stát již neplatil za děti a důchodce zdravotní pojištění a chybějící finanční prostředky by stát získal vyšším odvodem zdravotního pojištění od pracujících osob. Stát v současnosti platí za děti a důchodce (asi 6 milionů osob) měsíčně o něco více než 6 miliard korun, za rok to dělá asi 72 miliard. Pracujících osob je necelých 5 milionů, a to by neznamenalo nic jiného než zvýšit řádově o 1500 až 2000 Kč za měsíc odvody na zdravotní pojištění těmto osobám.
Jde o relativně jednoduchou matematiku, která však má docela zajímavé konsekvence. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch přitom nevypadal nijak zvláště nadšený z této finanční „rošády“, ale jedná o této možnosti dále.
Změna systému - zastavení plateb státu za děti a pojištěnce - má docela krásný dopad na filozofii celého zdravotního systému. Náhle by totiž důchodci a děti měli zdravotní péči doopravdy zadarmo. Dnešní situace, kdy za děti a důchodce platí stát (a ten svou platbou uznává, že léčba důchodců a dětí zadarmo není) by se změnila tak, že děti a důchodci mají sice nárok na zdravotní péči bezplatnou, ale náklady na jejich léčbu by platili pouze lidé v produktivním věku. Tato situace by se někdy v blízké budoucnosti mohla argumentačně zcela vymknout, protože by děti a důchodci mohli být zneužíváni tak, že „parazitují“ na zdravotním pojištění, protože neplatí.
Vyvést přes sedmdesát miliard z výdajové stránky státního rozpočtu je samozřejmě velkým pokušením. Současně by však měla být tato finanční operace doprovázena i snížením příjmů státního rozpočtu, protože ministryně financí a celá vláda slibuje, že všem osobám v produktivním věku sníží daně. Pokud by však měla být tato operace pro stát výhodná a současně splnit tvrzení Schillerové, že celá tato změna bude mít pro zaměstnance plusový výsledek, jde o úlohu, která se blíží pověstné „kvadratuře kruhu“. Výsledkem bude, že se obrat na výdajové i příjmové stránce státního rozpočtu sníží o přibližně stejné částky, perpetuum mobile skutečně neexistuje.
Lze z výše uvedeného najít nějaké racionální východisko? Obávám se, že ne a z velmi prostého důvodu. Český stát pod vedením současné vlády ANO a ČSSD s podporou KSČM utrácí a slibuje, že v utrácení nepřestane. Levice ve vládě reprezentovaná nejen ČSSD ale i KSČM vymýšlí stále nové a nové způsoby jak své potenciální voliče podplácet. Aktivní je v tomto směru zejména ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, hodně „nápadů“ má i předseda ČSSD Jan Hamáček - naposledy „za méně hodin práce stejné mzdy“. Existuje tak trvalý tlak na výdaje státního rozpočtu a ten nelze řešit „zázračnou“ úsporou na výdajích tím, že stát nebude platit zdravotní pojištěni za děti a důchodce tak, že zvýší zdravotní odvody z mezd osob v produktivním věku a současně sníží těmto lidem daně tak, že jim zůstane v peněžence více peněz. Možná ano, pár korun tak na zmrzlinu.
