Bankovní daň jako „osvěžení“ trhu

 Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová opět perlila o zavedení tak zvané bankovní daně. Poukázala na to, že v okolních státech se používá.

Stále platí, že funkce sebou nese patent na rozum. Setkáváme se s tím na každém kroku poté, co se relativně „normální“ člověk dostane k veřejné funkci. Náhle je obdařen jakousi zvláštní silou, která ho pohání vyjadřovat se z titulu své funkce ke všemu. Česká ministryně práce a sociální ch věcí Jana Maláčová tak fušuje do řemesla správkyni pokladny ministryni financí Aleně Schillerové. Prosazuje zavedení bankovní daně (z aktiv bank) a slibuje si od této daně přínos 14 miliard korun do státního rozpočtu.

ČSSD chce více peněz do rozpočtu získat od bank. „Pojďme se bavit o vyšším zdanění bank, zejména zdanění jejich aktiv,“ řekla ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová.„Pojďme se podívat na situaci v ostatních zemích kolem nás,“ odmítla ministryně práce a sociálních věcí s poukazem na Rakousko, Slovensko či Německo argument, že banky by přenesly náklady nové daně na své klienty. „Myslím, že konkurence jednotlivých bank v České republice je tak vysoká, že by k tomu přenesení zátěže na klienty nedošlo,“ tvrdí Maláčová. Bankovní daň by naopak podle ní byla „osvěžením“ pro celý trh.

Maláčová totiž potřebuje peníze a to hodně peněz. Premiér Andrej Babiš jí už několikrát vyzval k tomu, aby hledala úspory ve svém resortu. Maláčová přišla s úsporami v řádu stovek milionů korun, její plány však vyžadují miliardy a tak by se nějaká bankovní daň jistě velmi hodila.

Argument Maláčové, že konkurence bank je u nás tak veliká, že by si banky nedovolily přenést náklady bankovní daně na klienty, je ze soudku „když se chce, tak to jde“. Podobně se argumentovalo v případě cen za volání a data u operátorů. Přesto máme jedny z nejdražších dat v Evropě. A naprosto originální je Maláčové názor o tom, že bankovní daň by byla „osvěžením“ pro celý trh.  Něco jako klimatizace?

Banky samozřejmě najdou cestičky jak se s „osvěžením“ vypořádat. Část nákladů přenesou na nás, klienty, propustí pár procent zaměstnanců a ono to půjde. Nicméně, touha Maláčové po dalším rozdávání a úplatcích voličům zůstane stejná a povede k dalším podobným nápadům. ČSSD je totiž stále blízko propasti 5% a drží se stále myšlenky, že utrácením si zbytek voličů udrží. Je však bezesporu velmi smutné, když strana s tak nízkou podporou voličů tlačí na deficitní hospodaření státu a ani trochu se nestydí.