Horní Jiřetín – krásné město na úpatí Krušných hor. A právě o jeho osud a o osud osady Černice se nyní jedná.
Pokud se prolomí těžební limit, potká H.Jiřetín osud vesnic z okolí Mostu-bude muset ustoupit těžbě.
Ale je skutečně nutné prolomit těžební limity?
V Česku se postavily jaderné elektrárny, máme solární výrobce elektřiny, elektřinu vyvážíme-tak proč je nutné těžit uhlí ve zvýšené míře? Nabízí se otázka, že je to jen proto, aby si novodobí „uhlobaroni“ naplnili kapsy.
Během 20. století mostecko trpělo bouráním obcí, které musely ustoupit těžbě uhlí i těžbou samotnou, kdy díky nekvalitní technologii docházelo k prudkému nárůstu obsahu škodlivého oxidu siřičitého a prachových částic ve vzduchu. Zdravotní stav obyvatelstva se zhoršoval. Navíc máme v regionu i chemické závody. V roce 1991 vláda konečně uznala argumenty tehdejších zástupců našeho regionu a zavedla těžební limity. Tak proč to teď měnit?
Každý stát postupuje kupředu, proč my by jsme se měli vracet o 20 let později. Mostecko konečně netrpí tolik jako dřív smogem a mlhami. Věk obyvatelstva se prodlužuje, lesy se začínají vzpamatovávat.
Současná vláda slibuje, že k prolomení limitů nedojde.
Proč tedy těžaři vyjednávají případné odškodnění obyvatel, kdyby k prolomení limitů došlo?
Petr Leichner z hnutí Dialog tvrdí, že je to proto, aby zbavili město nejistoty.
Ale není to i o tom, že se těžaři pokouší přesvědčit lidi, aby jim prodali svůj majetek
a v okamžiku, kdy by jim patřila většina majetku H. Jiřetína, tak by jejich jednání s vládou o prolomení limitů bylo mnohem jednodušší a je velká pravděpodobnost, že by jim vláda vyšla vstříc?
Horní Jiřetín se může pochlubit pamětihodnostmi jako je Zámek Jezeří, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie od J.B.Matheye nebo barokní sousoší sv. Jiří.
Město pořádá spoustu akcí pro obyvatele nejen svého, ale i okolních měst a obcí. Za všechny jmenujme Sportovní hry seniorů, Černickou 1200, vítání občánků, vánoční zpívání v místním kostele, dětský den a každoročně očekávaná a hojně navštěvovaná pouť.
Vážně je rozumné vůbec uvažovat o tom, že by jsme tohle městečko zbourali jen pro naplnění pár kapes. Nejde o životně důležité uhlí, ale jen a jen o peníze. Náš stát nepotřebuje prolomit v našem regionu těžební limity. A tak začněme přemýšlet, na kterou stranu se chceme postavit. Zda chceme zachovat současný stav, kdy je na i na zdraví našich dětí znát zlepšené životní prostředí nebo zda chceme plnit cizí kapsy. Každý z nás si musí tuto otázku položit a vyřešit sám v sobě a pak za svým rozhodnutím stát a srovnat si ho se svým svědomím.
