Vše má svůj začátek i konec. I války. Jejich konce bývají oslavovány jako začátek míru, ale realita je mnohdy mnohem složitější a smutnější.
Evropa měla svoji docela velkou válku i v jinak krásných devadesátkách. Byť "jen" občanská, byla krvavá, krutá a stejně hrůzná jako všechny ostatní. Když se chýlila ke konci, znepřátelené strany pozvaly ku pomoci ukončit násilí některé národy a mezinárodní instituce. Nastalo křehké příměří, kdy každý den se jednalo a "bojovalo" o to, aby kýžený mír nastal.
Byl jsem tehdy mladý, plný elánu a "zachraňovat" svět jsem bral jako poctu a poslání. Naivní, jistě. Ale když se dneska ohlédnu, snad mám být na co hrdý, i kdyby to byl jen jeden jediný ušetřený lidský život. Dělal jsem, co jsem uměl a učili jsme se tehdy za pochodu všichni.
Pozvání od velitele bosenských Srbů jsem si vynutil na nejbližší možný termín. Jejich chováním jsem byl uražen, ačkoli jsem si nařídil nenechat to na sobě znát. Jsem přece nějaký vyjednavač, ne? Setkali jsme se přesně ve 14:00.
"Posaďte se, pane kapitáne, rád Vás poznávám.", pozval mě ke stolu a na dřevěnou židli vysoký mírně prošedivělý čtyřicátník, hovící si v koženém křesle.
"I já vás, pane podplukovníku.", ovšem zůstal jsem u stolu stát, od začátku jsem se snažil držet odstup, koneckonců jsem tu, abych jej káral a přiměl k poslušnosti. Snad pochopil, vstal.
Otočil se do rohu místnosti, kde byl menší konferenční stolek a dvě polstrovaná křesílka."Tak možná bude lépe jednat tady? Rakiji?"
"Není na ní příliš brzy?"
"Možná... Tak pivo? Máme žiguli, jistě český ležák to není, ale poslouží."
"Pivo si dám rád. Pijete ruské pivo? Chutná vám?"
"Vaří se tady v republice v licenci a není špatné", otevřel dvě lahve, položil je na stolek a teprve nyní nabídl pravici: "posaďte se konečně." dodal až nepřirozeně příjemným hlasem.
Napil jsem se piva a začal: "Pane podplukovníku, včerejšek se nesmí opakovat. Naše hlídka byla proti všem dohodám zastavena v centru města a nemohla pokračovat ve své práci. Ty vaše nové checkpointy jsou nelegální a do dnešní půlnoci musí zmizet. To je jediné, co jsem vám přijel říci. A pro členy hlídky očekávám osobní omluvu, budu ji rád tlumočit."
Dlouze se na mě podíval:"Checkpointy. Vy jste sem přece nepřiletěl kvůli checkpointům, majore."
"Nejsem major..."
"Vím, promiňte, nejste Francouz, ti si na nadhodnosti potrpí, vy jste Čech, Slovan jako já, že, určitě si budeme rozumět. Tak dobře checkpointy, když chcete. Ty máte na starosti ve městě mít vy, že ano?"
"Ano, a právě proto je nepřípustné, abyste vy je nezákonně zřizovali."
Znovu se na mě upřeně podíval:"Mám pro vás dárek, kapitáne." , sáhl za sebe a podal mi dalekohled, "Včera večer mi ho přinesl náš voják, uřízl ho z krku vaší hlídky. Spala. Takhle vy hlídáte ten náš mír, takhle? To jste ti míroví vojáci? Kdyby mu místo binoklu uřízl krk náš nepřítel a šel dál na naše pozice, co byste mi tady dneska vyprávěl?"
...pokr...
